Alena Scheinostová: Raduj se, všechno stvoření!
Je advent. Čas vánočních trhů, živelného utrácení – a také čas betlémů. Na každém malém městě, v každé druhé vesnici mají aspoň maličkou výstavu, kde ukazují výjevy Narození, jak je našli zachované na faře, u místních sběratelů anebo jak je uháčkovala paní varhanice a uplácali z hlíny v zušce. O Hradci, Brně nebo Praze ani nemluvím.
Česko je něco jako betlémářská velmoc. Dokonce máme zářez v Guinnessově knize, s Krýzovými jesličkami z Jindřichova Hradce, které jsou se svými 1398 figurkami největším mechanickým betlémem na světě.
Čtěte také
Tuzemským svérázem jsou pak postavy „darovníků“ v lidových krojích nebo s neckami, půllitry, kominickými štětkami a dalšími odznaky lidových řemesel, pošťuchujících se dětí, nebo dokonce dovádějících andělíčků. To ostatní národy přistupují k betlémské scéně s biblickou vážností.
Jim to dovoluje rok co rok si připomínat, jak přesně o Ježíšově narození vypráví Písmo svaté. A Čechům zase báječně si vyhrát. Tak třeba vitrážový betlém sklářů Kantových, jediných, kdo v Česku provozují muzeum vitráží, v Lubenci u Karlových Varů. Věnovali jste jim na výrobu betlému nějaký ten peníz? Jedna z figurek dostane váš obličej.
Čtěte také
Podobně funguje nový velký Poutnický betlém, který pro pražský kostel u Jezulátka maluje výtvarnice Martina Špinková. Bezdomovec Olda ani Romka Patricie z Arbesáku, kteří se v něm také přicházejí poklonit novorozeňátku, sice nejspíš na výrobu nepřispěli, jejich podobu ale umělkyně přesto zachytila, protože ke kostelu nedílně patří.
Stejně jako poutníci z Japonska nebo Latinské Ameriky, kteří se do Prahy přijíždějí klanět slavné sošce. A když někdo svých pár stovek přispět chce? Jeho jméno se objeví zezadu na adoptované postavě – jako když si v kině adoptujete židli anebo v zoo čukvalu zavalitou.
Religionista by jásal a pustil by se do vysvětlování, jak vlastně všichni putujeme k témuž cíli, jak příběh o pastýřích pospíchajících k jeslím symbolizuje pouť celého lidstva a každého z nás.
Čtěte také
Jak by si ovšem poradil se školním betlémem na výstavě v Plzni, kde místo anděla hlásá Gloria in excelsis Deo keramická kočička? S betlémkem z vlny, který bývá k vidění na výstavě v podzemí Betlémské kaple a kde místo lidských postav figurují myši?!
Nečeští národové to mají jednoduché. Jejich vůl a oslík, ovce a ptactvo nebeské mají v evangeliu přesně vymezené role. Prorok Izajáš pak povoluje ještě vlka s beránkem, levharta s kůzletem, tele a lvíče a žírný dobytek – podle rajské vize o vládě Mesiáše, jak se o ní v adventu po kostelích čte. O kočičkách ani myších se ale nic neříká.
Leda snad… Raduj se, všechno stvoření, radost nová – začíná jedna z barokních vánočních písní. A sem už se vejdou i kočky a myši! A vůbec všechno, co se v předvánočním čase vrhá do těšení a hraní. Čukvaly zavalité nevyjímaje.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka


