Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové

Jednorožci jsou bájné bytosti, od pradávna uctívané jako symboly čistoty, lásky a štěstí. Protagonisté povídek Barbory Hrínové jsou lidé z masa a kostí. Sami o sobě ale tak trochu jednorožci jsou. Ojedinělí, osobití, vyčnívající uprostřed společnosti. Cítí se osamělí, nejistí, tápají v mezilidských vztazích. Každý z nich přebývá ve svém mikrosvětě. Hledají své pevné místo, lásku a štěstí. Barbora Hrínová nahlíží hluboko do nitra svých postav, jejímu vyprávění nechybí ani smysl pro humor a ironický nadhled.

Naše

Lujza ve svých dvaatřiceti letech nikdy neměla vážný vztah. Miluje svoji práci, ale cítí se osamělá. Vztahy s muži jí opakovaně nevyšly. Měla by to zkusit se ženami? Milostný experiment ale může dopadnout všelijak…

Sladká

Kamarádka z diabetologického centra jí poradila, ať si pořídí pejska. Podle knihy „Můj pes, můj guru“ to má být zaručený recept na životní štěstí. A právě to hrdinka povídky ze srdce potřebuje – někoho, kdo by ji miloval bezpodmínečnou láskou, kdo by ji učil žít v přítomném okamžiku a radovat se. Splní malá fenka Lajka její očekávání?

Klepy

Marina tráví léto na chalupě v její rodné vsi na východním Slovensku. Už léta žijí s manželem v Bratislavě, nejsou tu cizí, ale vzdálili se už venkovské každodennosti. Marina se snaží dům udržovat, i když si moc není jistá pro koho. Spory se sestrou kvůli dědictví jsou pořád stejné, z nekonečné dřiny kolem chalupy ji občas vytrhne návštěva souseda a pár drbů.

Těsně vedle

Lívii trápí, že se jí její nejbližší vzdalují. Manžel pracuje v zahraničí, domů se vrací málo. Lívie neví, zda si nenašel milenku. Syn se jí straní, má přítele a obává se xenofobní matce přiznat svou sexuální orientaci.

Zem, vzduch

Dcera s matkou na leteckém zájezdu do Benátek. Staré město, památky a gondoliéři, ale i návraty do dětství a cestovatelské stresy, které nejlépe rozptýlí sklenka červeného. Povídku uvádíme v původním slovenském znění.