Hans Christian Andersen: Sněhová královna. Slavná pohádka o nebezpečné výpravě malé holčičky

Hans Christian Andersen (2. 4. 1805 – 4. 8. 1875) se do dějin zapsal jako jeden z největších světových pohádkářů. Kromě svých 156 pohádek napsal několik románů a ne příliš úspěšných básnických sbírek a divadelních her. Jeho pohádkové knihy ale stojí v žebříčku nejpřekládanějších děl světové literatury na čtvrtém místě – hned po Bibli, Pinocchiovi a Malém princi.

Syn chudého ševce z Odense se do smyšleného světa dobra a lásky uchyloval často i v dospělosti, prý proto, že někdy nemohl vystát sám sebe i okolní svět. Ten byl totiž k němu odmala nepřátelský a nepřející. Ve čtrnácti letech odešel z domova do Kodaně, kde se zprvu těžce protloukal, ale vždy se našel v pravý čas dobrodinec, který mu zajistil živobytí. Později si tak mohl dokončit vzdělání, a dokonce pokračovat ve studiu na univerzitě.

Andersen byl mnohostranným umělcem: psal básně, zpíval, tančil, vytvořil neobyčejně kreativní papírové vystřihovánky, které dodnes dokreslují řadu jeho pohádek a vypovídají o jeho citech a snech.

Žánr pohádky definoval Andersen nanovo. Jako jeden z prvních začal do svých příběhů obsazovat obyčejné neživé věci. V jeho pohádkách najdeme vždycky lehkou melancholickou notu, ale také ironii v pohledu na reálný běh světa. Vycházel z příběhů, které slyšel nebo četl, a dokázal je převyprávět jednoduše a živě. Své náměty čerpal samozřejmě i z vlastních zkušeností.

Devět let života Hans Christian Andersen procestoval – nebo strávil na cestách. Z cest psal dopisy přátelům, ale také kupoval umělecké památky – především v Itálii. Přes nepřízeň osobního štěstí se Hans Christian Andersen, jako nemnoho tvůrců, dočkal ještě za svého života uznání a slávy, a to i v rodném Dánsku.