Václav Vokolek: Setkání s vílami

Vzhledem k naší velké potřebě letního koupání jsme vlastně velcí uctívači Raka, aniž si to uvědomujeme.

Čtěte také

Václav Vokolek: Krajina plná tajemství

Jestliže je tedy Rak vodním znamením spojujícím oheň a vodu, slunce a měsíc, jsou rostliny, které by měl člověk v Raku vyhledávat, částečně vodní. Proto nepřekvapí, že typickou květinou Raka je leknín, ve starověkém Egyptě byl dokonce uctíván jako božstvo. Blízko vody roste v Raku také kozlík lékařský. Vysokou rostlinu najdeme na mnoha místech. Na loukách, v údolních nivách, podél vodních toků, ale i na železničních náspech, příkopech a podobně. Jeho kořen se používá na posílení nervů a při rozčilení, tlumí bolesti a uspává.

Mezi všemi rostlinami léta, může člověk putovat a léčit se jejich krásou. Co chvíli se zastavíme a ustrneme nad drobnou rostlinou, jejíž kvítky jsou dokonalé. Takové zastávky bychom neměli litovat, stejně jako stále častějších zastávek k výhledům. Je symbolické, že ke krásám květů se skláníme, zatímco do kraje nahlížíme vzpřímeni.

Čtěte také

Václav Vokolek: Hřbitov zapomenutý v lese

Letní oslavy patřily kdysi neodmyslitelně k počátku léta, k hojnosti světla a tepla. Samozřejmě souvisely s blížící se úrodou. Jejich posláním bylo magicky zajistit zdárný průběh zrání, dostatek vláhy, s tím jistě souviselo rituální koupání a uvolnění plodivých sil při eroticky laděných rituálech.

I nás při letním putování láká voda. Po slunovratu teploty stoupají a koupání je nejen nutností, ale i jistým obřadem, při němž se zázračně nabývají síly. Břehy vod jsou tedy plné novodobých uctívačů slunce.      

Ve znamení Raka je letní krajina propojena s vodními bytostmi, které nejsou jen pohádkové, ale odkazují na dávná vodní božstva, dávno zapomenutá, ale ožívající v pohádkách a pověstech. Podle těch dodnes uchovaných jsou víly ochránkyněmi pramenů a řek. Prý v jakýchsi dávných a dávných časech naučily člověka orat, sít a pochovávat mrtvé. To však mělo být v době, kdy člověk „ctil zákon, zachovával obyčeje a byl dobrý“. Když takovým přestal být, víly od něj prchly a vrátily by se tehdy, až by se člověk k původnímu stavu vrátil. A tak dál přebývají pouze v lesních samotách, u potoků, u studánek a není snadné se s nimi setkat.

Čtěte také

Václav Vokolek: Vítězství Flóry

Prý se rodí, jak vyplývá ze slovanských pověstí, z duhy, v okamžiku když prší a svítí slunce. Tedy z kombinace vody a slunečního jasu. Oděny jsou bílým, velejemným rouchem, jako pavučina tenkým a průsvitným, nebo ze slunečních paprsků spředeným a posetým hvězdami. Někdy mají mít průsvitná, téměř neviditelná křídla. V Polsku se tradovalo, že víly jsou bíle oděné a zeleným pasem opásané; mají lesklé vlasy, které si zdobí květy bílých lilií. Tělo mají bílé, bělostné, a neobyčejně lehounké. Proto se vznášejí při tanci jako motýli. Patří k nim neodmyslitelně bohaté dlouhé vlasy, někdy až na paty padající, v nich spočívá všechna jejich moc a síla. Barva jejich vlasů je plavá, ale spíše zlatá, proto je lidé nazývali zlatovláskami.

Hlavní činností tajemných dívek je zpěv a tanec. Jejich písně bývaly popisovány jako krásné, úchvatné. Člověk, který je uslyší, nemůže zapomenout, cítí se jako očarovaný. Může být proto pro svět lidí ztracený. Takže pozor.

Čtěte také

Václav Vokolek: Obrovy postele

Víly tančí v kruhu, ten připomíná slunce, nebo v půlkruhu, ten je znamením měsíce. V krajině prý můžeme místa vílích tanců poznat. Tráva v kruhu či půlkruhu je vyšší a zelenější, rostou tu velké a zdravé houby, také ovšem jahody, a kvetou tu květiny, které jinde v lese nelze spatřit. K takovým místům chovali lidé ve slovanském světě úctu, považovali je za posvátná. Do vílího kola nesmí nikdo vstoupit, tak jako do všech posvátných míst předkřesťanských náboženství. Vílám jsou v lidových představách zasvěceny mateřídouška a třemdava, dnes ohrožená rostlina, která omamně voní.

S vílami souvisely další letní dávného slovanského světa svátky – rusálije. Kdy se přesně slavily, není jasné, ale jistě se jednalo o svátky léta. Je dosti pravděpodobné, že nesouvisejí přímo s rusalkami, patrně se v nich ukrývá ozvěna oblíbených oslav antického světa, takzvaných dies rosae, tedy dnů růží.

Na léto se lidé těší celý rok, každý má svou představu léta zcela vžitou, ale dobrodruzi rádi prožívají letní překvapení. Kam se vydat, abychom se rusalkám přiblížili? Samozřejmě k lesním potůčkům, tůním, řekám a studánkám. Tedy všude tam, kam v létě chodíme. Důležité ale je, ničím víly a rusalky nerušit, a to je pro současného člověka téměř nadlidský úkol.