Václav Vokolek: Krajina plná tajemství

15. červen 2021

Vyjmenovat krásné krajiny Jižních Čech je nemožné. Půvaby jsou součástí zdejší krajiny stejně jako její historie a památky. Předchozí generace historiků se nebála ve svých spisech o krásách hovořit téměř básnickým jazykem.

Historik městečka Radomyšle Bohumír Lifka charakterizuje jeho polohu následovně: „Ve dvojím věnci pahorků leží údolí, v němž se rozprostírá městečko Radomyšl. Vnitřní věnec se počíná na východě pahrbkem Svatojanským, od něho počátek kruhu tvoří Dominův vršek, na jihu pokračuje v něm kopec Věno, na západě se mírně zdvíhá porostlina Kaletická a pás lesa Borků, k severu míří kopečky u Leskovic, k severovýchodu uzavírají vnitřní kruh návrší U sv. Mikuláše a Vršky."

Čtěte také

V Radomyšli však narazíme na další kvalitu krajiny, která je běžnému poutníkovi na rozdíl od jejích půvabů často utajena. Některé krajiny, nejen na jihu Čech k sobě jako magnet přitahují zvláštní tajemství. V Radomyšli je jich hned celá řada.

Stopy po prvním tajemství najdeme východně od dnešního kostela sv. Martina. Zde archeologové, ne tak dávno, objevili rozsáhlé pohřebiště, nejstarší hroby byly z konce 11. století, ty pozdější ze století následujícího. Takovou koncentraci pohřbů není možno vysvětlit, žádné velké hradiště se tu patrně nerozkládalo. Nebo ano? Archeologický výzkum zde odhalil 500 hrobů se zhruba dvojnásobkem nalezených kosterních pozůstatků, tedy přes tisíc mrtvých.

Čtěte také

V Radomyšli došlo v tak časné době k zajímavé pohřební praxi. Rozdíl mezi počtem hrobů a nebožtíků je způsoben opakovaným pohřbíváním do stejných jam. Kosti ze starších pohřbů byly pietně ukládány v hrobové jámě vedle nového pohřbu. Zda se jednalo o nedostatek místa nebo o dnes již zapomenutou kultovní praktiku, není jasné. Více než čtyři desítky zdejších hrobů byly kryty kamennými deskami, s podobnými se setkáme v chebském hradu.

Na deskách jsou zřetelné rytiny křížků, ale převažují znamení luku se šípem, a mnohé ploché kamenné stély jsou bez označení. Byly tedy pohanské? V době, kdy mrtví byli ukládáni pod kamenné desky, do jižních Čech začalo křesťanství teprve pronikat a byl to docela pozvolný proces. Zcela zvláštní je, že v jihozápadní části tehdejšího hřbitova se koncentrovaly hroby upírů. Jen tak můžeme vysvětlit hroby s protivampirickými zásahy. Porušení kostry, svázané ruce, odnětí hlavy, zatížení těla kameny, to mělo jistým jedincům zabránit v návratu mezi živé.

Čtěte také

Před vchodem do kostela sv. Martina nás překvapí obrovská kamenná křtitelnice, nepochopitelně částečně zazděná, s patnácti nejasnými znameními ve štítech. Křtitelnice má zřejmou souvislost s johanity ze Strakonic, s božími rytíři, kteří zdejší panství vlastnili. Rytíře právě křest spojoval přímo s Janem Křtitelem. Jejich rytířský řád byl v 11. století, tedy v době zdejších tajemných pohřbů, založen daleko odtud, v Jeruzalémě. Takže opět samé vzkazy, samé náznaky, samá znamení. Překvapením bylo, že po částečném odsekání křtitelnice ze zdiva – proč jen k němu došlo? – se objevil rhodský řádový kříž. Není to tak velké překvapení.

Kruh připomínající jakýsi tajemný zasedací pořádek by nám mohl připomenout symbol Artušova kulatého stolu. Není to vůbec přehnané. V Radomyšli se totiž vyprávěla zcela výstřední pověst o posledním potomkovi kouzelníka Merlina. To je neuvěřitelné spojení. Jeho rod tu prý žil až do 17. století. Některá spojení jsou více než fantastická. Nejen v okolí Strakonic.

Čtěte také

Od kostela vede nádherná cesta, stále do kopce, k poutnímu a později hřbitovnímu kostelu sv. Jana Křtitele. Jak jinak v kraji johanitů. Vydáme se od kostela, kolem rybníku Vražda, nebudeme se ptát jaká, a nádhernou cestou se starou lipovou alejí se vydáme vzhůru. Větve lip nás zřetelně chrání nejen před slunečními paprsky. Na konci namáhavého stoupání, i ono je součástí zdejší symboliky, nás čeká barokní průčelí poutního kostela a hřbitov. 

Citlivý poutník si třeba právě tady uvědomí, že koruny rozvětvených stromů působí nad hlavou jako sepnuté ruce. Na konci každého výstupu, nejen v symbolickém slova smyslu, nás čeká odměna. Nádherný výhled. Překoná i básnivý popis uvedený na začátku naší úvahy. Cítíme se ve skutečném středu krajiny, mohla by právě tudy procházet osa jednoho malého světa. Možná, že ti dole u kostela pohřbení tu měli nějakou nám neznámou svatyni, každopádně zde stála již ve středověku kaple a poustevna. A najednou se zdá, že přes všechna tajemství se dá v krajině, nejen u Radomyšle, číst jako v pootevřené knize.

autor: Václav Vokolek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.