Ukrajinština odráží mentalitu národa, je to bohatý a jemný jazyk s lehkou ironií, říká ukrajinistka Lenka Víchová
V médiích dlouhodobě komentuje dění na Ukrajině a na Ukrajinu také pravidelně vozí pomoc. V Praze působí coby redaktorka Ukrajinského žurnálu, organizuje Týden ukrajinského filmu a své vynikající znalosti ukrajinštiny, kterou se začala učit ve třech letech, využívá mimo jiné k titulkování snímků v záludných nářečích. „Ve filmu se setkává barva, zvuk, atmosféra. O zemi tak poví daleko víc než analytika nebo text,“ řekla ve Vizitce Tomáši Pilátovi.
Říká se, že když řinčí zbraně, mlčí múza. Na Ukrajině tomu tak ale podle ukrajinistky Lenky Víchové rozhodně není. Po roce 2014, kdy Rusko anektovala Krym, začala ukrajinská vláda masivně podporovat tamní filmový průmysl, o ukrajinská témata se začali zajímat zahraniční producenti a také spisovatelé se svými texty a básněmi začali vyrážet do terénu včetně frontové linie.
Čtěte také
Válka, do které odešli bojovat i mnozí tanečníci, operní pěvci nebo spisovatelé, pak vynesla i neočekávané kulturní hvězdy. Třeba Saigona – muže, který pochází z kriminálního prostředí a do bojů se přihlásil jako dobrovolník. „Jeho facebookové zápisky byly tak oblíbené, že vyšly v knize Špína. Zajímavé na něm je, že si na nic nehraje a nesnaží se o kultivovanost. Když se vrátil z války, napsal knihu o ukrajinské vesnici, kterou ocenila i BBC,“ konstatuje Lenka Víchová.
Proč to zní tak tvrdě?
O situaci na Ukrajině informuje české publikum nejen coby ukrajinská expertka analytických pořadů, ale také jako organizátorka festivalu Týden ukrajinského filmu a autorka českých titulků. Pouštět se může i do komplikovanějších textů, neboť pochází z východního Slovenska a ukrajinské básničky se ve školce učila dřív než ty slovenské. V ukrajinštině vychodila prešovské gymnázium a ve studiích jazyka pokračovala na pražské Filozofické fakultě.
Čtěte také
O ukrajinštině mluví jako o jazyku s jemným humorem a ironií, odrážející mentalitu národa. „Ukrajinština má přízvuky, nikoliv délku. Když Ukrajinec přechází do češtiny, zaměňuje délku za přízvuk, a proto to od něj zní tak tvrdě,“ vysvětluje. Ve Vizitce mluvila i o tom, jak dnes Ukrajinci vnímají ruštinu, jaké básníky a režiséry má v oblibě, jak se po 24. únoru 2022 začala měnit témata ukrajinských filmů i systém jejich podpory, a také proč si k otitulkování vybrala nesmírně dojemný dokumentární snímek o jednom pěveckém sboru Hlas tepláren.
Související
-
Co bychom udělali na jejich místě? Nesuďme a prosme, ať se rozhodujeme správně, říká Mikuláš Kroupa
Chtěl se stát novinářem, spolupracoval – a spolupracuje – s Českým rozhlasem, byl reportérem české BBC. Nakonec svůj záběr rozšířil a před 20 lety založil Post Bellum.
-
Ukrajinské a ruské sešity ukazují drsné dědictví sovětského režimu pro současný svět
Jak se žilo v Sovětském svazu? Italský autor Igor Tuveri neboli Igort se snaží odpovědět komiksovými reportážemi Ukrajinské a ruské sešity.
-
Petr Vizina: Tričko s Gorbim a Ukrajinou
Vynořilo se ze skříně tričko s Michailem Gorbačovem a nápisy v azbuce, kterou díky vzdělání v socialistickém Československu přečtu. Perestrojka, demokracie, glasnosť.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
