Byl to hudebník, zemřel na frontě. Do boje na Ukrajině odcházejí ti nejtalentovanější lidé, říká spisovatelka Marie Iljašenko

Narodila se v Kyjevě, o kterém po začátku ruské agrese přesně před rokem napsala do povídkového výboru Střepy text s názvem Kyjev Calling. „Dozvěděla jsem se, že ruské tanky se pohybují nedaleko místa, kde jsme žili,“ říká spisovatelka a překladatelka Marie Iljašenko.

Marie Iljašenko – Sv. Outdoor|foto:Jonáš Zbořil

S rodiči odešla na začátku devadesátých let do Police nad Metují a Broumovsko spolu s Prahou a hlavním ukrajinským městem považuje za tři klíčová místa svého života. K místům, jak ve Vizitce řekla, prý dokáže přilnout víc než k lidem. Často ji také inspirují k psaní. „Slýchám, že v Kyjevě jsem žila jen chvíli. Ale mě to město formovalo. Velká řeka, do které jsme chodili plavat, široké ulice, kopce, divocí zajíci, křepelky. Když jsme se přestěhovali do Police, do té téměř sudetské oblasti, zalíbily se mi zase tamní lesy, skály, borůvčí.“

Čtěte také

Poezie je zase v kurzu. Divné časy potřebují básně, zafungovala i online autorská čtení

Pak přišla pražská Libeň – čtvrť, ve které před osmi lety vznikla ceněná poema Osip míří na jih. Do stále ještě dělnické Libně se kvůli nižším nájmům přestěhovala s tehdejším partnerem z pěkné čtvrti Letná. „Všimla jsem si, že v Libni všude rostly klásky ovsa, a pak mi kamarád vysvětlil, že to jsou zbytky z políček osázených před sto lety. Příběh poémy Osip míří na jih je příběhem touhy odejít z jednoho místa na jiné,“ vypráví. Důležitou roli v něm hraje básník Osip Mandelštam, jenž byl pronásledován stalinistickým režimem a zemřel v roce 1938 v tranzitním táboře ve Vladivostoku, a také Mariin papoušek stejného jména.

Diví se i John Travolta

Ve Vizitce přiblížila reflexi války v ukrajinské poezii i próze. Ne všichni literáti ovšem píší, někteří se rozhodli, že síly vloží do aktivní podpory ukrajinských vojsk na frontě. Odchází tam celá generace, talentovaní mladí lidé, kteří měli v budoucnu vytvářet ukrajinský národ a podílet se na budoucí síle kulturního odkazu. „Ukrajinština byla v minulosti násilím vytlačovaná, třeba tak, že nejvyšší plat na školách dostávali učitelé ruské literatury. Já se ukrajinsky začala učit až jako dospělá a stále objevuji úžasné nové knihy.“

Čtěte také

Bolí mě každé vysklené okno v mém městě, píše česká spisovatelka ukrajinského původu Marie Iljašenko v sérii Střepy

 Posluchačům doporučila třeba knihu Město od prozaika Valerjana Pidmohylného (1901 – 1937), jejíž děj se odehrává v Kyjevě v polovině 20. let.

Marie paradoxně vystudovala východoevropská studia, takže vzděláním je rusistka. Jak ale říká: „Vždy je dobré znát svého nepřítele.“ Mnozí Ukrajinci proti němu ostatně rovnou bojují humorem, po internetu kolovaly například tzv. memy, na nichž ukrajinští vojáci alias „koťátka“ zachraňují kočky. Jindy zase Ukrajinci Rusy odhalili díky lingvistickému oříšku a do boje proti ruské nabubřelosti vstoupila i stará dobrá figurka Johna Travolty s udiveným pohledem.

Marie Iljašenko ve Vizitce mluvila také i o plánech psát teď místo poezie krátké povídky, načrtla směr, kterým by se měla ubírat práce Asociace spisovatelů, a vysvětlila, proč je podle ní dobré mít v České republice kvalitní literární festival s mezinárodním přesahem.