Hana Slívová

Zoja Mikotová absolvovala střední výtvarnou školu a poznámky k režii si dodnes kreslí. Paralelně ji ale uchvátila pantomima, s níž se poprvé setkala ve čtrnácti.

Překládat z angličtiny se učila na textech Pink Floyd. Dnes patří mezi kmenové spolupracovnice nakladatelství Argo, kam se dostala přes kontakt v telefonním seznamu.

Od studentských let se Petr Kopecký věnoval práci s postiženými lidmi a romskými dětmi, v rámci občanského sdružení pak bojoval proti těžbě uhlí v dolu Frenštát.

Může být ručník zuřivý? Je těžké divadlům udat překlad dramatického textu? Co to znamená, když překladatel o své odměně řekne, že je na úrovni „chléb, sůl a Chorvatsko“?

Její prapředek byl žák J. V. Myslbeka a ona sama se Myslbekově sochařské škole věnovala v dizertační práci. Po babičce s chorvatskými kořeny zase zdědila lásku k jihu.

V pěti letech se Jiří Lábus rozhodl pro herectví. Variabilitu svého hlasu poznal jako dítě, když s pomocí hrnečku vdechl život knižním scénářům.

Na začátku listopadu oznámil Respekt start éry bez vydavatele Economia v zádech. Kdyby se vyvázání z vydavatelství nepovedlo, byl šéf listu Erik Tabery připraven odejít.

Marie Tomanová toužila po dráze umělkyně, jenže v malířském ateliéru na brněnské FaVU se jí žádného povzbuzení nedostalo. Odešla proto do USA a zkusila štěstí v New Yorku.

Na gymnáziu byl domovem Tomáše Pavlíčka biograf Svět, kde „viděl skoro všechno“, a s kamarádem pak na kameru točil krátké filmy. U kinematografie na radu otce zůstal.

O tatínka – psychiatra a literáta – přišel Štěpán Pech v šestnácti. Deset let poté odešel jeho rodinný přítel a konceptuální umělec se schopností „vidět víc“ Ján Mančuška.