Kulturu na Slovensku drtí politici, v Česku se diskutuje o podmínkách pro vznik umění

Kulturní scéna dlouho postrádala relevantní průzkumy o podmínkách, v jakých u nás umění vzniká. Odrazovým můstkem k další debatě tak může nově být studie Práce a duševní zdraví v českém filmovém průmyslu, kterou vypracovala absolventka VŠE Linda Pilková. Její závěry, jak v ArtCafé připomněla Anna Herza Tydlitátová, letos rozvíjely na konferenci v Kampusu Hybernská tři filmařské asociace, přičemž cílem konference bylo otevřít cestu k narovnání podmínek pro práci ve filmovém odvětví.

Vláda letos sice schválila status umělce, po kterém na základě covidové zkušenosti volali lidé pracující v kultuře, podle Hanky Malaníkové je to ovšem jen okleštěná verze. „Z návrhů zůstal jen dobrovolný registr umělců a umělkyň, kteří by v případě další epidemie dostali rychleji finanční pomoc, a pak ještě soutěž o stipendia. To je ale velmi málo,“ konstatuje. Naopak radost jí udělala brněnská expanze servisní organizace Nová síť, která se specializuje na propojení kulturních aktérů, a k četbě pak doporučuj sbírku esejů Spolu, nezkrotní od člena potulné univerzity Pilgrim Luďka Čertíka. „Od doby, kdy jsem ji četla, se na chůzi krajinou dívám jinak. Člověk je jen jednou součástí světa, krajina, živočichové a neživá příroda jsou naši partneři.“

Něžné čtení propojující generace doporučuje i Tereza Lišková, a to v podobě knihy o sounáležitosti zvířátek Jeden po druhém. Napsala ji kanadská autorka Marianne Dubuc a vydalo nakladatelství Host. Vedle aktivit galerie Art brut Praha pak doporučuje ještě dokument Echt – Film o malíři Janu Mertovi, který o něm natočil jeho syn Tomáš.

Hana Slívová letos ocenila debaty o nové české poezii a próze, které zorganizovala nově vzniklá Cena literární kritiky (na Vltavě o ní informoval například pořad Akcent) a také výstavní program Západočeské galerie v Plzni, která v nevyhovujících podmínkách dlouhodobě připravuje velmi kvalitní výstavy. Jednou z nejvýraznějíšch uplynulého roku byla ta s názvem Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem. Historička umění Marie Rakušanová ji postavila jako exkurzi do světa Kafkových vizuálních inspirací i obav.

Štrajk!

Průšvihem (nejen letošního) roku je pak podle všech čtyř moderátorek aktuální situace v kultuře na Slovensku. Ministerstvo kultury vede nominantka SNS Martina Šimkovičová, která s pomocí své pravé ruky Lukáše Machaly činí jedno nekompetentní rozhodnutí za druhým. Odvolává ředitele a ředitelky fungujících institucí a na jejich místa dosazuje spřátelené osoby s nulovou znalostí dané problematiky a svými homofobními a manipulativními výroky se snaží z mapy vymazat tamní občanskou společnost. Výčet problematických rozhodnutí ministryně Šimkovičové je možné prostudovat v osmdesátistránkovém dokumentu na webu Kulturného štrajku.