Hana Slívová

Mluví o sobě jako o nesnesitelně systematickém člověku, i proto si ve Vizitce nechal zahrát po sobě jdoucí skladby z jednoho alba.

Krucifix, doma je doma, to je marný. Je rodina stále základ státu? I o tom vypráví inscenace Ecce homo Homolka v režii Adama Svozila.

Jižní Čechy jsou svébytný prostor, ve kterém mají selské rody i pětisetletou historii. Pro kraj je to dar, historie je tam přítomná, říká spisovatel a novinář Jan Štifter.

Ve Vizitce mluvila Gizela Šabóková i o tom, proč se jí špatně pracuje se zelenou nebo díky čemu se jí podařilo rozjet kariéru.

Ráda by malovala jako Dalibor David, psala jako Petra Hůlová, a kdyby si mohla vybrat film, který by ji zastoupil, byl by to snímek Jima Jarmusche Podivnější než ráj.

Do své choreografické hry bere absolventka taneční konzervatoře a pedagogiky tance na HAMU Jana Burkiewiczová film, animaci, výtvarné umění, nový cirkus, texty i přírodu.

„Až zpětně člověk vidí, jak spolu životní pohyby souvisí. Celý život se věnuju jednomu tématu, a tím je vztah jedince k městu,“ říká Vladimir 518.

Ronin, Apartmá nula, Atlasova vzpora nebo Habermannův mlýn – i k těmto snímkům skládal hudbu Elia Cmiral, muž, jenž nedávno převzal cenu OSA za celoživotní přínos.

Písně Osvobozeného divadla, album Hudba černého lidu – to byly pro Ondřeje Havelku iniciační nahrávky. Od dvaadvaceti působil v Originálním pražském synkopickém orchestru.

„Měl by to být někdo, kdo hodně ví o hudbě, technologiích i marketingu,“ popisuje ředitel Pražského jara Roman Bělor člověka, který jej jednou na tomto postu nahradí.