Petr Vizina: Tričko s Gorbim a Ukrajinou

Žena tipuje začátek „devadesátek“, kdy frčela trička plandavá. Ale to už oba lovíme v paměti, kdy a jak populárního „Gorbiho“ vystřídal Boris Jelcin, zkraje demokrat a později už jen maskot Ruska ve výprodeji, nasáklý vodkou.

Čtěte také

Petr Vizina: Говорит Москва (Gavarít Maskva)

Kdysi, v parném létě devětaosmdesátého roku, mi jedna žena v Moskvě řekla, že Michail Gorbačov je pro ni biblický archanděl Michael, který drží nad ní a dalšími věřícími v Sovětském svazu ochrannou ruku. Bylo to cestou do městečka Zagorsk, kam jsme si jeli prohlédnout pravoslavné ikony, okna, kterými hledíme do blažené věčnosti, jak věří pravoslavní.

Věřil jsem té ženě, proměna velícího centra sovětského bloku, která přišla s Gorbim, mi dodnes přijde zázračná. Ale považoval bych tehdy za málo pravděpodobné, že za nějakých deset let mi budou komunisté v Moskvě zcela lhostejní a Československá televize už nebude na výročí osvobození vysílat hrozivé armádní přehlídky z Rudého náměstí. Vědět, že za nějakých deset let budu se zatajeným dechem sledovat rudého obra na kolenou, to už by mě nejspíš šokovalo. Dívat se každý večer ve zprávách, jak je Rusko neschopné vyprostit z atomové ponorky Kursk uvízlé na mělčině své nejlepší muže v armádě, mi však nepřinášelo žádné zadostiučinění. Kolos na kolenou mě fascinoval, nedokázal jsem však na jeho hanbu a ponížení, způsobené neschopnou generalitou, hledět.

Čtěte také

Petr Vizina: Bowie a kradená čokoláda

V Kremlu nedlouho před tím začal panovat daleko mladší, po abdikujícím Jelcinovi sportovně působící sekáč Putin. Na způsobu, kterým reagoval na výtky žen a matek námořníků, kteří se na Kursku nakonec udusili, mi už tehdy mělo přijít něco znepokojivého.

Jenomže má úvaha se netýká Putina, spíš potištěných triček. Druhé tričko, o kterém budu vyprávět, má žluto modrý potisk. Nad žlutě vyvedeným nápisem Sláva Ukrajině! letí modrá holubice. Mimochodem, tohle tričko je už slavné, stalo se symbolem letošních cen Czech Grand Design. Na rozdíl od toho starého trička s Gorbim vím přesně, kdo tohle nové s Ukrajinou navrhl.

Příběh v Rusku narozené designérky a výtvarnice Marie Makkeevy je nejlepší, jaký jsem za poslední dobu slyšel. Mariini rodiče, oba studovaní radiotechnici, se v Rusku koncem 90. let rozhodli, že pro své dvě malé dcery chtějí společnost s jistou budoucností, kde budou dívky rozvíjet svůj výtvarný talent. Pro své rozhodnutí byli ochotni riskovat krok do neznáma.

Čtěte také

Petr Vizina: Naši vlastní Rusáci

Vybrali Česko, bez znalosti jazyka a existenčního zajištění se s dětmi odstěhovali na jedno z pražských sídlišť. Jak vzpomíná Maria, dvěma malým Ruskám se v sídlištní škole stýskalo po kamarádech, které nechaly doma v Rusku, ale nikdo na ně kvůli původu a řeči nezahlížel. Nejen že se naučily česky, také skutečně vystudovaly UMPRUM, jak si kdysi rodiče přáli, Maria design a Daria módní návrhářství. Obě Rusky dnes ve své profesi patří k české špičce.  

Prohlížím si tričko s Michailem Gorbačovem a nápisy Perestrojka, demokracie, glasnosť. A čtu si o tom, jak prodeje triček s designem ruské výtvarnice Marie Makeevy pomohly nasbírat Člověku v tísni peníze pro Ukrajinu. Gorbi to tak nejspíš nemyslel, ale až budeme Rusko vnímat jako zemi tvořivých a statečných lidí jako je Maria Makeeva, tehdy teprve nastane ta pravá perestrojka.