Adam Borzič: Evropo, probuď se!
Od nástupu Donalda Trumpa sledujeme rozpad světa, jak jej známe. Vlastně nemine den, aby na nás z médií nevyskočila nějaká neuvěřitelnost.
Události ve světě nabývají ráz temného panoptikálního komiksu, jehož hlavní hrdinové vyhrožují sousedním i vzdáleným zemím, veřejně hajlují, přepadávají federální instituce a shromažďují data o svém obyvatelstvu, vymazávají zmínky o translidech a uzavírají mír tak, že se chovají arogantně k napadené Ukrajině, zatímco ruskému agresorovi servírují na zlatém podnose návrat na výsluní světové politiky.
Čtěte také
Bylo by to strašidelné, i kdyby se jednalo o banánovou republiku, ale skutečnost, že se tak děje v zemi, která byla až do nedávna vnímaná jako vůdčí mocnost západního světa, z toho činí událost vpravdě apokalyptickou.
Od ostudného projevu amerického viceprezidenta Vance v Mnichově je patrné, že Spojené státy už nemůžeme u nás v Evropě vnímat jako spojence, který nám svojí vojenskou mocí zajišťuje v nejistém světě bezpečnost. Nová americká administrativa si očividně lépe rozumí s autoritářskými režimy nežli s Evropou. Možná jsme pro ni děti, jež se nechtějí zříct neužitečných hraček, jakými jsou demokratické instituce, vláda práva, rovnost před zákonem, respekt k odlišnostem, solidarita nebo diverzita. To, co je dnes vzýváno slovy i činy, je zákon džungle, vláda silnějšího.
Čtěte také
Když k tomu připočteme pohrdání mezinárodními institucemi, je nasnadě, že jsme se ocitli v jakémsi pomyslném planetárním bodu obratu, v temném víru, který hrozí, že zničí veškeré demokratické hodnoty. To, co má být instalováno, je směsice techno-feudalismu a autoritářství, okořeněná notnou dávnou toxického patriarchátu.
A těmto trendům ze zámoří, jež se ideově v lecčems podobají Putinovu režimu, u nás mnozí stále tleskají a usilovně se pokoušejí Evropu tímto virem infikovat. Ve své zaslepenosti ani na okamžik nepřipouštějí, že ve světě, kde má síla přednost před právem, kde moc a ziskuchtivost mají přednost před soucitem a lidskostí, se malé země i drobní lidé mohou stát snadnou kořistí těch silnějších a větších.
Čtěte také
Souhlasím s šéfredaktorem A2larmu Janem Bělíčkem, že v této situaci Evropa potřebuje budíček. Potřebujeme se probudit z letargie a únavy a v této nové situaci se zorientovat. Je jasné, že v této chvíli musíme odolat izolacionismu a hlouběji a důsledněji se sjednotit coby Evropané, coby Evropa. Ve světě, kde se formují velmocenské bloky, musí být Evropa jednotná. Rozdrobená Evropa snadno zkolabuje.
Očividně potřebujeme společný obranný systém a jednotnou zahraniční politiku. Intenzivnější sjednocení. Aby se tak podařilo, musíme v sobě naléhavě probudit smysl pro evropanství.
Jednotné evropanství se zrodilo ve výhni dvou světových válek, děsivá zkušenost s totalitními režimy a ideologiemi nás může činit zvláště citlivými vůči silám, jež rozkládají demokracii. Dnešní hnědé klima si žádá odpověď založenou na naší dějinné zkušenosti.
Čtěte také
K naší identitě patří vedle úcty ke svobodě, respektu k odlišnostem také smysl pro solidaritu. Právě solidarita a sociální smír rozvinuly poválečnou západní Evropu. Současný vývoj, při němž hrozí naprostý rozchod kapitalismu s demokracií, vyžaduje probuzení sociální myšlenky. Pravicovému autoritářství se daří proto, že se řada lidí v dnešním globalizovaném světě cítí opomenuta.
Je jisté, že dnes potřebujeme výkonnější evropské instituce, solidárnější a ekologičtější politiku a vlastní obranný systém. Ale neměli bychom zanedbat ani duchovní stránku věci. Evropský humanismus, který na rozdíl od nového autoritářství navazuje na to lepší z křesťanského dědictví, byl v posledních letech v praktické politice často válcován technokratickou a neoliberální agendou.
Čtěte také
Současná situace vyžaduje, abychom si uvědomovali, co vše je dnes v ohrožení. A jakkoli si nedělám iluze, že by se v dohledné době Evropa vydala progresivně humanistickým směrem, přesto musíme fašizoidní tendence odmítnout na základě lidskosti a základních duchovních hodnot.
Možná se Evropská unie bude muset načas stát jakýmsi „liberálním impériem“. A takový vývoj může v mnohém s důsledným humanistickým étosem kolidovat. Ale evropskou odpověď na dnešní hrozby, které přicházejí z Východu i Západu, nesmí diktovat pouze strach, ale také vize a naděje. Evropa se musí probudit.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
