Adam Borzič: Via Creativa

Podle amerického ekoteologa Matthew Foxe je Via creativa jednou z cest k transcendenci. Tvořit znamená být v kontaktu se stvořitelskými silami. Podle ruského křesťanského filosofa Nikolaje Berďajeva je tvorba úkol, který člověku dává Bůh. Je realizací obrazu Boha, o němž čteme na počátku hebrejské bible.

Čtěte také

Adam Borzič: Jak opravit šálek i duši

Nemusíme být v klasickém smyslu věřícími, abychom poznali, že v lidské tvořivosti je cosi překračujícího. Každý tvůrčí akt v sobě nese pečeť zázračna. Pokud jsme zažili tvořivost, víme, že je to zkušenost veskrze magická. Ze starého světa se rodí svět nový. Rodí se nové kontinenty zkušenosti, realita je přetvořena, a v čase se vynořuje okamžik věčné novosti.

Matthew Fox nás ve svých meditacích o kreativitě upozorňuje, že tvořivost odhaluje spíše mateřskou tvář božství. Akt tvorby je vždy spíše aktem rození, rodí se z tajemství. Není dílem měřící, kalkulující racionality, ale vynořuje se z lůna bytí. Jeho jiskru zažehne spíše božský erós než logos. Jistěže je v tvůrčím aktu přítomna i inteligence. Ale je to inteligence celistvá, není omezená na pouhou racionalitu.

Čtěte také

Adam Borzič: Potemnělé Saturnovy dary

Tvůrčímu aktu v tomto smyslu předchází mystérium, rodí se z plodné mateřské prázdnoty. V tomto temném hlubinném prostoru se objevuje světlo inspirace, které nás vede stezkou intuice. Fox nás upozorňuje, že via creativě předchází via negativa. Tvorba se rodí z prázdnoty, ticha a někdy také utrpení.

Tento proces znám dobře ze své básnické zkušenosti. Německý expresionista Gottfried Benn hovořil o nevyslovitelném zárodku, který se probouzí v slujích básnické mysli. Tento zárodek připlouvá po své ose. V jistém smyslu je nevynutitelný. Může se později manifestovat jako slovo, slovní spojení, melodie slova.

Kouzelné je, že matérií je zde samotná řeč. Nevím, jestli má pravdu filosof Martin Heidegger, že poezie je zapomenutou řečí bytí, skrytou pod nánosem všedních slov, ale vím jistě, že proces, kdy se běžná slova stávají součástí poezie, je úžasný. Čím je slovo jednodušší, tím je proces magičtější.

Čtěte také

Adam Borzič: Florentský odkaz

Je klamné si myslet, že básník musí používat nějaký jazyk sui generis, naopak, čím je básnický jazyk srozumitelnější, tím může být účinek intenzivnější. Slyšet v obyčejném slově vějíř možností a asociací, cítit váhu slova a jeho význam, jeho barvu, nádech, impresi, to je básníkova práce. Dante dokázal na jednom místě Božské komedie rozezpívat i slovo „tuk“ a já se z mastnoty jeho verše raduji jako dítě.

Ale v tvůrčích aktech nemusíme nutně aspirovat na vrcholné umění. I tvorba konaná jen tak pro radost je hlubinně smysluplná. I ona je magická, i z ní může být Via creativa, i ona může vyvěrat z pramene skutečnosti. To jsem objevil na začátku covidového období, když jsem začal vytvářet koláže. Zatímco v oblasti poezie a slova jsem na sebe přísný, a mám na sebe coby umělec vysoké nároky, moje výtvarná tvorba je pro mě čistá radost. Neaspiruji v ní na umělecký výkon, dává se mi jako dar okamžiku a já skrze ni zakouším božskou hru tvoření bez ambicí a propastí uměleckého ega.

Čtěte také

Adam Borzič: Kouzelné bouřky

Jak je to fascinující, když hodinu přemýšlím, kam umístím červený čtverec, který jsem právě vystřihnul. Ten okamžik, kdy kauzální mysl utichne a nastoupí jiná logika, logika tvaru, barvy a kompozice.

V cestě tvořivosti se splétají mateřské a dětské aspekty reality. Bez hravosti není žádný tvůrčí akt možný, ovšem tato hravost může být smrtelně vážná. Děti ostatně své hry berou vážně. Fox říká, že kreativita je rozením božského dítěte v nás. Co spojuje tvůrčí akt s dětskou duší, je radikální otevřenost – bez předsudků, bez konceptů, bez předběžných představ – mistr Sunzru Suzuki nazýval tento stav „zenovou myslí začátečníka“.

Zen patří mezi ty duchovní tradice, jež berou tvořivost obzvlášť vážně. Umění čajového obřadu, kaligrafie, zahradní architektury, tušové malby a poezie – to vše je manifestací Cesty. Zen nás učí, že má-li náš tvůrčí akt být aktem kosmickým, musíme být během tvorby plně přítomní. Být tím, co činíme, být tím, s čím pracujeme. Štětcem, šálkem, kosatcem ve váze, vážkou, která právě usedla do básně.