Otokar Fischer: Karlštejn. Romantická komedie o porušení jednoho zákazu

7. prosinec 2025

Hra pro pamětníky

Výchozím bodem populární komedie Noc na Karlštejně je známý (byť historicky nepodložený) výnos císaře Karla IV. Císař v něm měl zakázat přístup všem ženám bez výjimky na svůj oblíbený hrad Karlštejn. Zákaz se jedné noci pokusí porušit hned dvě ženy – královna Eliška Pomořanská a neteř purkrabího Alena. Poslouchejte online po dobu osmi týdnů po odvysílání.

Osoby a obsazení: Karel Čtvrtý, císař římský a král český (Miroslav Doležal), Alžběta, jeho manželka (Jiřina Petrovická), vévoda z Bergama (Bořivoj Navrátil), Arnošt z Pardubic (Vladimír Leraus), purkrabí Ješek z Wartenberka (Antonín Zíb), Alena, jeho neteř (Viola Zinková), Pešek Hlavně, číšník císařův (Petr Herrmann), hlásný (Vladimír Čech) a šašek (Rudolf Pellar)

Připravil: Miloslav Jareš

Dramaturgie: Ivan Škapa

Hudba: Jan Frýda

Režie: Miloslav Jareš

Natočeno: 1967

Komedii Noc na Karlštejně si jako výchozí látku pro svou operu vybrali Vítězslav Novák a Otokar Fischer na podzim roku 1914. Vzhledem k politické situaci změnili své plány a místo zpracování legendy o Heraklovi zvolili více vlastenecké téma. Fischer Vrchlického romantickou komedii výrazně upravil. Důrazem na postavu moudrého císaře a především českého krále Karla IV. zvýraznil svébytnost českého království.

Dobové přijetí díla zkomplikovalo rozhodnutí uvést operu poprvé v den 35. výročí premiéry Smetanovy Libuše v roce 1916. Premiéra měla bouřlivou atmosféru. Část publika dokonce narušila její průběh. Kritika se následně rozdělila na dva tábory. Zdeněk Nejedlý obvinil v časopise Smetana Nováka a Fischera z plagiátorství. Ale Česká akademie věd a umění udělila výroční cenu za operu 1916 právě Karlštejnu.

Otokar Fischer (1883–1938) patřil k předním osobnostem české kultury první poloviny 20. století. Jeho původ a bilingvní výchova ho předurčily k vynikajícím jazykovým schopnostem. České literatuře zprostředkoval díla F. Nietzscheho, J. W. Goetheho, W. Shakespeara, H. von Kleista či F. Wedekinda. Výrazně ovlivnil podobu českého divadelního překladu, divadelní kritiky i dramaturgie. Byl dvakrát dramaturgem Národního divadla a posléze též jeho ředitelem. Přednášel na belgických a francouzských univerzitách a na pražské univerzitě, kde byl v roce 1933 jmenován děkanem.

autor: Martin Velíšek