Pavla Melková

Soutěžní přehlídky a ceny, stejně jako média, se zabývají převážně jednotlivými budovami, případně jednotlivými veřejnými prostranstvími. 

V současné době probíhá několik výstav, v jejichž konceptu se objevuje téma citlivého vnímání světa okolo nás. V posledním období toto téma společností příliš nerezonovalo.

V Galerii Rudolfinum minulý týden začala výstava CO-EXTENSIVE, která se zabývá způsoby, jakými umění reflektuje prostor a jakými my prostor vnímáme.

Aktuálnost výstavy nespočívá jenom ve stém výročí narození Ladislava Fukse, ale i v tématech, z nichž některá jsou dnes až nečekaně živá. 

Proč se chceme fyzicky ocitnout na „jiných“ místech? A nestačila by nám virtuální přítomnost v nich? Skrze paměť, fotografii, film, či literární obrazy?

Inspirací může být například nové kulturní centrum vznikající v prostorách barokní Sýpky Lemberk. A také výstava Schön Hier, Architektur auf dem Land...

V Židovské tradici ponechávání posvátných předmětů rozpadu bez dotyku lidské ruky, můžeme nacházet obecnou metaforou pro vztah k odloženým věcem v dnešní době.

V polemikách na téma zacházení s architektonickými památkami často slýcháme pojem „konflikt mezi památkáři a architekty“. Je ale otázka, nakolik odpovídá realitě.

V Londýnské Hayward Gallery nedávno proběhla výstava anglického sochaře Mika Nelsona snázvem Extincion Beckons, která uměleckým způsobem pracuje s psychologií prostoru.

M. Abakanowiczová a M. Bartuszová momentálně vystavují svá díla v Londýnské Tate Modern. Jejich tvorbu spojuje zkoumání vztahu vnitřku formy k jejímu vnějšku a naopak.