Nejlepší české filmy roku 2019. Staříci a Dcera jako dva vrcholy domácí tvorby

Šestice diskutujících filmových publicistů (Ondřej Pavlík, Jarmila Křenková, Kamila Dolotina, Dan Krátký, Šárka Gmiterková a Pavel Sladký) vyzdvihla snímek Staříci režisérské dvojice Martin Dušek a Ondřej Provazník. Na něm byla 100 % shoda. Za ním následoval krátký animovaný film Dcera Darii Kashcheevy, který letos získal Oscara. Naopak Nabarvené ptáče, ambiciózní počin režiséra Václava Marhoula, uvedený v hlavní soutěži festivalu v Benátkách, přítomné rozdělil. Někteří si cestu do filmu hledali obtížně a vznášeli výhrady k obsazení či nevyrovnanému tempu, jiní jej hájili jako snímek, který v tuzemské porevoluční kinematografii nemá obdoby. Podobné reakce provázely i komedii Vlastníci, která pro část publicistů selhává už na rovině scénáře či celkové stylizace; další však oceňují dramaturgický mix postav a satirický humor. V diskusi se dostalo i na dokumenty – vítěze jihlavské přehlídky s názvem Sólo nebo snímek Central Bus Station.

Z filmu Staříci, režie Ondřej Provazník, Martin Dušek|foto:Cinemart

Poslechněte si záznam celé diskuse z pořadu Reflexe. Některé z argumentů vám nabízíme také v následujícím přehledu: 

Staříci (r. Martin Dušek, Ondřej Provazník)

Jarmila Křenková: „Vyrovnávání se s českou minulostí bylo nejen pro filmaře vždycky zápas. Staříci se s těžkým tématem vypořádali nekompromisně nejen proto, že základním hybným principem téhle svérázné variace na filmy o pomstě je paradoxně pomalost.“

Dan Krátký: „Pomalý, nijak veselý a nijak prvoplánově antikomunistický film.“

Pavel Sladký: „Komedie přesně jen do té míry, do jaké může být stárnutí nebo vyrovnávání se s nespravedlivou minulostí komedie.“

Šárka Gmiterková: „Sólo pro dva herce ve filmu, který pozoruhodně tematizuje stárnutí, pohybuje se od subtilní komedie k thrillerovému finále a nerezignuje ani na širší otázky ohledávající náš vztah k minulosti.“

Z animovaného filmu Dcera|foto:FAMU a MAUR film

Dcera (r. Daria Kashcheeva)

Šárka Gmiterková: „Intenzivní, stylově vytříbený snímek o důsledcích jednoho rozervaného objetí.“

Jarmila Křenková: „Film silný ve svém emocionálním účinku. Příběh vyprávěný pomocí flashbacků, fragmentů a vzpomínek autenticky zachycuje věci každému blízké.“

Kamila Dolotina: „Režisérka se tímto filmem dostala na téměř intuitivní rovinu emocí a neuskutečněných gest. Daria Kashcheeva navíc zvolila opravdu svébytný filmový jazyk.“

Pavel Sladký: „Daria Kashcheeva rozvíjí své silné tvůrčí stránky. Je velice osobní, skvěle pracuje se zvukem a forma je naprosto originální.“

Petr Kotlár ve filmu Nabarvené ptáče|foto: Česká televize

Nabarvené ptáče (r. Václav Marhoul)

Kamila Dolotina: „Nelze se bavit o nejlepších českých filmech tohoto roku a obejít Nabarvené ptáče. Je snadné se do něj opřít, ale jde o dílo, které nás po dlouhé době reprezentovalo v zahraničí, řeší palčivé a univerzální téma a evokuje aktuální celospolečenskou situaci.“

Pavel Sladký: „Filmová adaptace v lecčem kontroverzní novely Jerzyho Kosińského jistě má i slabší stránky, ale nejsem schopný v českém porevolučním filmu najít snímek s ambicí o podobně silnou výpověď o člověku v extrémní situaci.“

Z filmu Vlastníci|foto:Cinemart

Vlastníci (r. Jiří Havelka)

Šárka Gmiterková: „Divadelní film v tom nejlepším slova smyslu. Stačí mu jedna místnost, jeden stůl a skupina lidí kolem, aby přinesl mimořádně zábavnou sondu do české postkomunistické nátury.“

Dan Krátký: „Vlastníky je důležité chápat v kontextu současné české komedie, která ovládá kina. Dílo jde do přímé konfrontace s filmy jako Ženská na vrcholu a zároveň není pitomé, ale naopak přemýšlivé.“

Sólo (r. Artemio Benki)

Ondřej Pavlík: „Citlivý portrét člověka s duševní chorobou. Empatickému tónu filmu napomáhá kamera, která se k protagonistovi dokáže přiblížit, jindy si udržuje svoji distanci.“

Central Bus Station (r. Tomáš Elšík)

Jarmila Křenková: „Hlavní hrdina se po návratu z Ameriky necítí v Izraeli doma a zároveň dělá průvodce autobusovým nádražím v Tel Avivu. Jde o prostor, který funguje jako stát ve státě, a film skrz tohle místo nabízí fascinující výpověď o celé zemi a tamní společnosti.“

Karel, já a ty (r. Bohdan Karásek)

Ondřej Pavlík: „Pro mě letos nejsympatičtější film. Civilní, vyzrálý a komplexní portrét zvláštně načatých vztahů, který časem doroste v reflexi pozdních desátých let 21. století.“

Z filmu Karel, já a ty |foto:Film Servis Festival Karlovy Vary