Karel, já a ty. Partnerský život je možné přežít, říká film Bohdana Karáska
Empatický nízkonákladový snímek Karel, já a ty vypráví o vztahových komplikacích dnešních třicátníků a do českého filmu s ním pronikl svěží závan dramaturgické bravury. V hlavních rolích filmu, který se sám vřazuje mezi tzv. mumblecore filmy, se představují Jenovéfa Boková i sám režisér.
Mumblecore se zrodil už na počátku milénia a svůj neuctivý název získal od špatně ozvučeného mumlání (mumble) postav. Jejich nekonečné promluvy jsou totiž dominantním prvkem žánru, který obnažuje intimní život hrdinů a neklade si nároky na jakékoli smyslupné vyústění. Právě popření pravidel výstavby dramaturgického oblouku bylo zásadním přínosem deklarovaným prvním mumblecorovým filmem Funny ha ha Andrewa Bujalského v roce 2002. Jeho miniální rozpočet pak určoval i syrovou pseudodokumentární stylistiku a inscenační jednoduchost příběhu, který se odehrával v komorním obsazení, malém počtu lokací a bez zkrášlovacího svícení.
Velké metafyzické úzkosti přešly do stavu drobných kuchyňských rozměrů
Bujalského milník, přirovnávaný vahou generační výpovědi a stylistické inovace k Linklaterovu Flákači (1991), definoval novou estetiku vyplývající jak z mizivého finančního zázemí, tak z potřeby „nové upřímnosti“ v pohledu na všední život svých nevýjimečných protagonistů. Ti obvykle ulpívali na marných pokusech najít práci, lásku i sebe sama. Existenciální aspekt posledně zmíněného ale nenabývá v mumblecorových filmech seriózně dramatické povahy, a namísto toho se přetavuje do série situačních výjevů (tragi)komického ražení. Postavy těchto filmů se obyčejně pachtí v začarovaném kruhu drobných nezdarů, aniž by věděly, co vlastně chtějí. Jejich zacyklené úvahy se stále točí kolem pseudoproblémů materiálně zajištěné populace, kterou neohrožuje nic jiného než pocit osobního a (nebo) partnerského neuspokojení.
Podobný diskurs zpřítomněný v hořkém komentáři „Velké metafyzické úzkosti přešly do stavu drobných domácích smutků“ zaznívá i v Karáskově debutu. Snímek s prozaickým názvem Karel, já a ty pojednává v mumblecorové estetice, která do našich končin dorazila se solidním zpožděním, o jedné pauze v manželství a bohaté škále konceptů (ne)fukčního partnerství.
Čtěte také
„Dvě třetiny lidí dneska pendlujou mezi prací, depresemi a terapií“ shrnuje tristní kondici západní civilizace Karel krátce před tím, než se sám ocitne na prahu deprese. Jako spoustu jiných třicátníků ho sužuje nespavost, a právě prochází manželskou krizí. Jsou spolu se Sašou čtyři roky, zamilovanost už dávno vyprchala, stejně tak se vyčerpala i témata k rozhovorům a teď není jasné, co se vztahem dál. Překonat krizi početím potomka, zbavit se jí rozvodem, nebo zkusit resuscitovat onu záhadnou „základní sounáležitost“, na níž spoléhá Saša? Jenovéfa Boková a Miroslav König jako ústřední pár postupně pláčou na ramenou své vrby, hudebníka Dušana, kterého ztvárnil sám autor pod hravým pseudonymem Miroslav Faderholz. Právě na jeho „dřevěném“ přednesu spočívá většina smyslově hutných úvah o (ne)uskutečnitelnosti šťastného vztahu. Ať už je to zasnění o hibernaci, s níž se lze dožít až zlaté svatby, nebo trpké poznání toho, že když nejsi krásnej a bohatej, tak nemůžeš najít tu správnou „soulmate“.
Dialogy o potřebě lásky i lhostejnosti
To, že dialog je nejlevnější akcí, Karásek nahlédl už ve svých středometrážních „bytových filmech“ Lucie (2011) a Milostné písně (2013) a v novém snímku tuto zkušenost zúročuje. Sázka na herce a jeho schopnost zaplnit absenci produkčně náročnější dějové složky je ostatně dalším z ústředních znaků mumblecoru. V souladu se žánrem diktovaným finanční nouzí tak režisér největší tíhu sdělení hází na bedra herců. Ti přirozeně pronášejí sáhodlouhé a skvěle komponované úvahy. Mudrování Karla, učitele tělocviku s čile rostoucím pivním mozolem, a bubeníka Dušana, který se živí nahráváním manuálů k traktoru v 15 jazycích, nad tím, že dlouhodobý vztah je nutně podmíněn určitou mírou vzájemné lhostejnosti, neztrácí osten naléhavosti i přes celkově tragikomické zasazení scény.
Čtěte také
Nad filmem se také vznáší dotaz, co o současné společnosti vypovídá fakt, že myšlenka na početí dítěte je tu vždy opileckým splínem. Ať už Karla, který zatouží po rodině ve tři ráno po mnoha lahváčích, nebo Sáry, která v morální kocovině zhodnocuje své životní perspektivy slovy, že bude ještě ráda, když se nechá zbouchnout a porodí talentované dítě, na něž bude hrdá. I přes to, že se trpké fáze vztahu dostavují s neochvějnou periodicitou, stejně jako Sašin bolestivý měsíční cyklus, film poskytuje jistou útěchu, že s pomocí bylinkového čaje, ibalginu a láskyplné podpory je možné partnerský život přežít. Ještě zásadnější útěcha ovšem spočívá v tom, že do české kinematografie pronikl svěží závan dramaturgické bravury, o níž si náš mainstream může nechat jenom zdát.
Související
-
Chata na prodej hledí na zaminované pole rodiny kriticky i s pochopením
Režisér Tomáš Pavlíček svým druhým celovečerním filmem kultivuje český komerční film.
-
Staříci. Schmitzer a Mrkvička v pomalém tažení na domov důchodců
Dva staří muži a pomsta. Silné téma a herecké výkony zdobí hořký český film Staříci.
-
Intimní a intenzivní film Dcera je nominován na Oscara
Působivý, osobní a originální snímek Dcera je mezi pěticí filmů nominovaných na Oscara v kategorii nejlepší krátký animovaný film.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka