Život je skvělý díky přátelství, říká přední americká nezávislá filmařka Kelly Reichardt

Na 70. Berlinale v evropské premiéře Reichardtová představila svůj nový film, westernově laděné drama o kamarádství First Cow (První kráva). Křehký a také překvapivě vtipný a dojemný film stihl ve Spojených státech vstoupit do kin, ale jeho distribuce je podobně jako v jiných případech poznamenaná koronavirovou pandemií.

Kelly Reichardt|foto: Profimedia

„První kráva se odehrává v roce 1820 v dnešním státě Oregon, na dolním toku řeky Columbie, kde žily domorodé kmeny Multnomah. Jejich svět začíná měnit obchod s bobřími kožešinami, začátky kapitalismu a taky exploatace přírodního světa. V centru našeho příběhu jsou dva přátelé, Cookie Figowitz, kuchař najatý jednou loveckou partou, a King-Lu, který sem dorazil lodí. Tihle mladíci sní spíše o tom, že někde najdou domov nebo rozjedou hotelové ubytování, a tak se do drsného světa kolem nich moc nehodí. Jednou dostanou podnikatelský nápad – stojí na krávě, mléku a smažených koblihách,“ vysvětluje režisérka.

Vaše filmy jsou většinou adaptace knih. Tentokrát jste zpracovala první román Jonathana Raymonda The Half-Life, což prý byla první kniha, kterou jste od něj kdy četla. S Raymondem jste spolupracovali na mnoha vašich filmech, a pokaždé jiným způsobem. Jak jste pracovali spolu na tomto scénáři a co vás tolik přitahuje na knižních adaptacích a zejména na jeho knihách?

S Jonathanem jsme při přípravě filmů vycházeli občas z náčrtů, někdy z povídek, jednou z novely, ale tohle bylo poprvé, kdy jsme zpracovávali román.

The Half-Life se odehrává během čtyř dekád dvou století, postavy přivede až do Číny a děj je pro film příliš obsáhlý. Dlouhou dobu jsme o filmu jen mluvili a nakonec jsme se rozhodli zpracovat jen tu část Jonathanova románu, která se odehrává začátkem 19. století. Knihy mi poskytují určitý základ. Nevím, jak bych se k takové hloubce, kterou výchozí materiál nabízí, dostala jinak.

Film začíná krásnou citací z Přísloví o pekle Williama Blakea: „Ptáku hnízdo, pavouku síť, člověku přátelství“. Přátelství je ústřední motiv mnoha vašich filmů. Co vás k tomu přivádí?

Čtěte také

Kelly Reichardt: Tajemství filmové režie je schované ve střihu

Mne samotnou těší být mezi lidmi, na které se můžu spolehnout. Se kterými sdílím stejný smysl pro humor. Díky přátelství je život skvělý. Mnohé z mých filmů byly o velmi těžkých obdobích a nedostatku, a tak točit film, který je v podstatě hlavně o přátelství, bylo příjemné. Nakonec člověk prožívá to, o čem film natáčí.

Rezonuje nějak příběh o životě na americkém Západě v 19. století s naším dnešním světem?

Bylo zajímavé dělat film z doby, kdy každý byl přistěhovalcem. Všichni jsme imigranti. Pokud člověk nepatří k domorodým kmenům, tak je imigrant. A to mi připadalo aktuální. A taky otázka kapitalismu ve střetu s přírodou. Ta arogantní představa, že bobry můžeme lovit, jak chceme, ale budou tu navždy. Také domorodé kmeny zmizely stejně rychle, jako obchod s bobry. I když před tím tam žili celou věčnost! A náčelník, kterého hraje Gary Farmer, nerozumí tomu, proč běloši nejedí bobří maso. Běloši totiž beze zbytků neumí využívat vůbec ničeho. Tohle jsou pro mne témata současnosti.

Z filmu režisérky Kelly Reichardt First Cow|foto: Berlinale, A24

Už dlouho mne iritují lidé z branže a někteří recenzenti, kteří dělí filmy na malé a velké. Podceňují tím filmy natočené s úsporným rozpočtem. A pro mne mají ty takzvané velké filmy dost malý efekt a vice versa. Navíc osobně věřím, že pokud má svět přežít, musí zákonitě být všechno mnohem úspornější. Takže filmaři, kteří jsou schopni sdělit maximum s minimálními prostředky, by měli být ve výhodě. Takže budoucnost pro vaše filmy alespoň podle mne vypadá velmi dobře.

Ano! Já se nebudu muset nijak přizpůsobovat. 

Další z krásných aspektů vašich filmů je, jak spolu vzájemně koexistují zvířata a lidé v jednom prostoru a jak často spolu sdílejí ty nejsilnější emoce vašich filmů. Chtěla byste něco k tomu dodat?

Intimita mých příběhů a ekonomie filmování jsou propojené. Bylo by směšné plýtvat na kamerovou technikou létající ve vzduchu při natáčení světa, kde lidé jedí zlomenými vidličkami a sedí na podlaze z udusané země.

Je samozřejmě dobré mít dostatečný rozpočet, ale takzvaný malý film s sebou přináší ohromné množství umělecké svobody. Nikdo mi nekouká přes rameno a neříká mi, jak mám co dělat. Je to na mně, jak se popasuju s tím, co je pro mne na vyprávění příběhu důležité. A možná se tím nejdůležitějším momentem stane jeden letmý pohled, který něco odhaluje, nebo naopak absence něčeho. Nebo když Cookie promlouvá ke krávě, moment sblížení se zvířetem. Pro mne jsou tohle ty velké momenty.

Z filmu režisérky Kelly Reichardt First Cow|foto: Berlinale, A24