Malé ženy. Život očima a pocity těch druhých
Režisérka Greta Gerwig spojuje ve své právem oceňované adaptaci známé knihy uhlazenost a nespoutanost.
Režisérka Greta Gerwig natočila Malé ženy (2019): bezmála dvou a půl hodinové drama o citových i intelektuálních těžkostech, jimž čelí čtyři sestry na prahu dospělosti. Malé ženy jsou hned několikátou adaptací jednoho hýřivě dlouhého románu a celé se to odehrává kdesi v Americe ve druhé polovině devatenáctého století. Doufám, že jsem tímto nutným entrée nestačil odradit, Greta Gerwig totiž oprávněně sklízí jedno uznání za druhým.
Asi málokoho překvapí, že Malé ženy hledí na svět ženskýma očima. Obsahují důvtipný emancipační náboj a dají s plnou intenzitou pocítit, jak může nechutnat ženský vstup do převážně mužského světa, který šlape podle specifického řádu, pachu a hluku. Jiný pohled ukazuje, že zdánlivě přirozený rámus putyky či běžný cvrkot ve vydavatelském domě působí na leckoho cizorodě, že se naučil vnucovat určitá pravidla hry. Hrdinky přitom nemusí nenasytně chodit na pěnivý mok nebo zasněně zírat na tiskařskou čerň, aby velmi konkrétně vnímaly, jaká omezení na ně doléhají. Část filmu se odehrává během občanské války, konfliktu pouze tušeného a vlastně nespatřeného, ale v důsledcích stěžejního pro celou americkou společnost. Malé ženy vypráví o touze po činorodosti a samostatnosti, do níž různé systémové okolnosti v jednom kuse netaktně zasahují.
Kdyby veškerá invence filmu spočívala v tomto poselství, asi by nešlo oprávněně mávat nominacemi na ceny nebo psát recenze plné chvály. A možná by odněkud preventivně vystrčil hlavu iliberální buřič a posmutněle informoval, že zase jednou vítězí módní témata, kvóty na režisérky, potažmo jiné příznaky civilizačního zmaru. Jenže tentokrát by se velmi mýlil. Abych to upřesnil: nepokládám jakýkoli jiný pohled za automaticky podnětný a hodný zvýšené pozornosti. Ve Spojených státech během občanské války pochopitelně existovalo mnoho sociálních, etnických a dalších skupin, které postrádaly zastání a možnost promluvit. Tyto skupiny zaslouží dostat slovo a spolu s tím i střízlivé zhodnocení, nakolik jejich sdělení přináší nové svědectví či neotřelé poznání. Pokud jen málo, začne na ta slova padat prach. U chvál totiž nezáleží tolik na tom, kdo všechno může mluvit; záleží na tom, jestli má co říct.
Hrdinky Malých žen mají mnoho inspirativního na srdci a naslouchat jim přináší radost. A taky sem tam úzkost, protože ženský vír myšlenek a emocí bojuje s neochotou okolí dát jim vytoužený prostor, případně ho necitlivě přizpůsobovat těm hodnotám, které vyznávají majitelé klíčů od tiskařských lisů a dalších symbolů moci. Greta Gerwig ukazuje, jak se musí jiný pohled ženy-spisovatelky náročně probíjet a přistupovat na kompromisy; čili hrdinka Jo March musí u svého psaní neustále a nevyhnutelně snášet únavné srovnávání s mužskými vzory. Malé ženy jsou zároveň vyprávěním v duchu coming of age, tudíž popisují zrání a příchod věku nejen v intelektuální rovině. Mnohé ze sester nemají ctižádost něco závratného napsat, jenže ani další svobodomyslné vyhlídky nejsou bez nástrah.
Čtěte také
Co je zásadní, tvůrčí coming of age probíhá čile a dráždivě také u Grety Gerwig. Režisérky, která začínala ve výsostně nezávislých vodách, kde se nehrálo na patřičné nasvícení a odříkání dialogů probíhalo záměrně drmolivým způsobem. Počínaje Lady Bird se autorka posouvá do hlavního proudu a ukázňuje se i s ohledem na omezení u nákladnější produkce (film Grety a Joe Swanberga Noci a víkendy /2008/ stál roztomilých patnáct tisíc dolarů, Malé ženy přišly na čtyřicet milionů dolarů). Mnohokrát člověka napadne, jak radikálního tvůrce ovlivní tíha různých očekávání a jestli se při ukázněnosti nezpronevěří tomu, co vás na něm nebo na ní tak fascinovalo.
Greta Gerwig postupovala mazaně a udělala z této otázky koncepční problém celého filmu: ovlivňuje způsob vyprávění a všemožné zvraty, konkrétní obrazy a touhu po protnutí uhlazenosti i nespoutanosti. Je to osobní boj čtyř sester a pod tím vším i dilema autorského vývoje jedné silné režisérské osobnosti, která reflektuje jak situaci hlavní hrdinky, tak svou vlastní. Půvab filmu připomíná ukázněné kroky povědomého tance, který ovšem do předepsaného pohybu umožňuje významně začlenit vlastní osobnost; právě ta postupně a v nestřežené chvíli přepíná na živočišnou vášeň.
Související
-
Seriál Koruna je zpět. Británie se mění, královniny povinnosti zůstávají
Výpravný historický seriál Koruna (The Crown), reflektující život nejdéle vládnoucí britské panovnice Alžběty II., je v polovině.
-
Film Portrét dívky v plamenech je vizuálně silné, podvratné a palčivé milostné vzplanutí
Mnohovrstevnatý francouzský snímek režisérky Céline Sciammy je jeden z vrcholů letošní evropské filmové produkce.
-
Žena na válečné stezce. Nenásilný apel sympatické ekoteroristky
Islanďan s osobitým humorem Benedikt Erlingsson se po příbězích O koních a lidech rozmáchl k dobrodružství podmanivé Ženy na válečné stezce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
