Lady Bird. Nenápadný půvab zrání po 11. září
Greta Gerwig osvěžuje obnošenou zápletku filmů o dospívání a je velkým příslibem do budoucna.
Spojení coming of age se do češtiny převádí nečekaně obtížně. Samozřejmě lze situaci předem zjednodušit, hodit za hlavu veškeré nuance pojmu a volit jednoduchý překlad: dospívání. Jenže mám dojem, že tím poněkud zastřeme, oč v takto označovaných filmech především běží.
Zápletky coming of age zpravidla sledují pozvolnou změnu od juvenilních let směrem k dospělosti na pozadí formativních událostí, tedy skutečně líčí jakýsi postupný příchod věku či stáří. Zatímco slovo dospívání naznačuje již zakončený proces, jádrem coming of age bývá průběh a emoční bublání, které hrdina či hrdinka zakouší, než v závěru definitivně dospěje. Říkejme tomu raději zrání, což uvedenému více odpovídá.
Kamínky v botách vztahů mezi postavami
Zrání v podání Lady Bird (2017) probíhá půvabně, nostalgicky, uměřeně nasládle. Samostatně debutující režisérka Greta Gerwig – mimochodem, teprve pátá žena s nominací na Oscara v kategorii Nejlepší režie – má za sebou nenápadnou, o to však působivější kariéru.
V polovině nultých let patřila k emblematickým herečkám takzvaných mumblecore filmů: nízkorozpočtových, nezávislých, upovídaných a vesměs amerických děl, které velmi zemitě tematizovaly komunikační úskalí mladých lidí, jejich úsilí po vzájemném sblížení a fenomén přeřeknutí v mnoha představitelných podobách. Nedejme se mýlit, Greta Gerwig natočila Lady Bird při o poznání štědřejších podmínkách a ve srovnání s výbojnými mumblecore filmy vyzní její aktuální počin značně usazeně.
Mumblecore možno připodobnit k inspirativní chůzi v prochozených botách po neudržované cestě. Žádný komfort, náběh na puchýře, složitě udržovaná rovnováha. Naproti tomu Lady Bird obouvá do velmi pevných a pohodlných bot, ve kterých ovšem zkušeně ponechává neposedný kamínek; ten pak umí pošimrat, příjemnou chůzi v lecčems zkomplikovat a celkově dá zabrat.
Otázka samozřejmě zní, jakých konkrétních podob onen kamínek nabývá. Z jedné strany lze odpověď hledat v zachycení mezilidských vztahů. Přestože je snímek vyprávěn velmi klasicky, přehledně a nepřekvapivě, na úrovni prchavých okamžiků zvládá obratně zachytit odpozorované praskliny nebo nečistoty při komunikaci. Troufám si říci, že vteřinové záblesky radosti, zmaru i trapného ticha v Lady Bird budou působit povědomě pro mnohé (nejen) generační souputníky protagonistky, čímž Greta Gerwig osvěžuje obnošenou zápletku.
Kromě toho má režisérka nápadný cit pro vykreslení nečernobíle jednajících postav, především z okruhu blízké rodiny titulní hrdinky. Zráním prochází v jistém směru jak Lady Bird, tak oba její rodiče, kteří se ve filmu několikrát dostávají do věru komplikovaných situací. Jejich vyobrazení ponechává sympatický otazník stran chování i činů, tudíž nevnucuje prostý štempl ve smyslu „hodná máma/zlá máma“. Kdyby v bonusové výbavě na digitálních nosičích čekalo několik vystřižených scén s rodiči, mohly by je líčit v příznivém i nepříznivém světle, aniž by dodatečné scény vyznívaly nesouladně vůči zbytku filmu.
Nultá léta s náběhem na nostalgii
Z druhé strany pak kamínek souvisí s vylíčením dobového koloritu. Snímek je totiž zasazen do roku 2002 a okolní hemžení má u coming of age děl zpravidla značný význam. Greta Gerwig do Lady Bird začlenila asi pět anti-republikánských narážek, včetně jednoho popíchnutí stoupenců Ronalda Reagana. Její pozice budiž zřetelně levicově liberální, takže život Lady Bird sleduje na pozadí existenčních starostí a temného mraku války s terorismem.
Zmíněné útrapy však snímek nesleduje zamračeně nebo zatvrzele, nýbrž lehce posmutněle. A dokonce s náběhem na nostalgii za čímsi, co již patří do učebnic dějepisu. Stále mezi námi najdeme jedince, kteří si úplně nenavykli na spojení nultá léta, byť pomalu končí následující desetiletí. Snímek Lady Bird dává počátku uvedené dekády jasnou, rozpoznatelnou i kousavou tvář, což pamětníky – ano, začněme si tak říkat – může inspirovat k zamyšlení.
Bez neposedného kamínku v botě by zbyl půvabný a obratně realizovaný, byť, přiznejme si, poněkud tuctový snímek. Pakliže Greta Gerwig naplní příslib a neopustí kompletně poetiku prošlapaných podrážek, máme do budoucna zaděláno na působení mimořádně imponující režisérky. Osobní sympatie k Lady Bird velí držet palce ze všech sil.
Lady Bird, 2017. Režie: Greta Gerwig, hrají: Saorsie Ronan, Laurie Metcalf, Beanie Felstein, Tracy Letts ad.
