Markéta Pilátová: Krteček
Když si zadáte do internetového vyhledavače slovo „krtek”, protože se chcete dozvědět něco víc o stálém nájemníku a pánu vaší zahrady, vyjede vám asi tak milion odkazů na to, jak ho zničit. Jen tak namátkou: „Jak vyhnat vetřelce, Jak se zbavit krtka – co opravdu funguje, Past na krtka, Tablety na krtka, nebo Nejradikálnější moření krtka.“
Lidé lijí krtkům do nor vodu z hadice, lógr z kávy, vlastní moč, moč svých domácích mazlíčků, kyselé mléko, pouští do nich plyn, hází do nor dýmovnice, foukají do nich hadicí od vysavače.
Čtěte také
Vypadá to, jako by lidstvo ani nemělo jiného nepřítele, Mnohem zábavnější je ale číst diskuze pod články a prožívat s autory jejich malé – velké krtčí tragédie a kochat se krtčími vítězstvími. Tak namátkou – pan Jenda píše: „Léta jsem bojoval s krtkem – marně. Vyzkoušel jsem opravdu vše, dokonce včetně plynu do krtinců a jeho výbuchu. Krtek se vrátil a ničil s ještě větší razancí. Každý rok zkouším dvě až tři novinky v ničení krtků, vždy s malými nebo žádnými výsledky.“ Zkušenosti zoufalého pana Radima jsou také děsivé: „Nakupoval jsem různé plašiče, gelové návnady, kleště, trubkové pasti. Utratil jsem za to snad přes 2000 korun. Strkal jsem petardy do děr, dýmovnice. Krtek na chvíli odtáhnul a potom se zase vrátil.“
Stejné stránky sjížděli dva naši sousedi a můj muž. Krtkům přísahali strašlivou a pomalou smrt, číhali na ně, seděli u krtinců, které jim hyzdily pracně opečovávaný trávník a jakmile se krtinec jen trochu pohnul, už k němu letěli s lopatou. A nic. Krtek, podobně jako kuny jsou nezničitelní, obezřetní a hned tak někdo je neuloví.
Čtěte také
Až jednou... Byl horký letní večer, šla jsem s velkým džbánem trhat plody černého bezu a kolem nohy ve vysoké trávě mi něco zašustilo. Že by myš? Podívala jsem se pořádně a on si to kolem mě šustí krtek. Ha! Rychle jsem krtka přiklopila džbánem a nabrala ho dovnitř. Chtěla jsem si ho prohlédnout, protože kromě oněch krvežíznivých internetových stránek jsem v zimě přečetla nádhernou, poetickou knihu anglického autora Marca Hammera Jak chytit krtka: A najít v přírodě sám sebe.
Marc Hammer je nejen spisovatel, básník a zahradník, ale taky bývalý profesionální chytač krtků – tohle povolání v Anglii skutečně existuje a Hammer se tak živil mnoho a mnoho zim. Díky němu jsem si uvědomila, jak moc toužím s tímhle drobným a tajemným živočichem uzavřít mír. A teď mi sedí ve džbánu! Má růžový čumák a jeho packy vůbec nevypadají jako rypadla, ale jsou jemné a mám chuť ho polechtat. A taky ho chci pustit někam na louku, nebo do lesa.
Čtěte také
Ale pak jsem si vzpomněla, že jsem četla o tom, jak krtka vlastně vyhnat ze zahrady nejde, protože když jeden krtek zmizí, nebo umře, jeho podzemní labyrint hned obsadí nějaký jiný krtek.
Tak jsem vzala džbán i s krtkem a ještě před vypuštěním jsem ho odnesla ukázat těm neúspěšným břídilům, co krtka naštěstí nikdy neulovili. Trochu jsem se bála, že ho budou chtít rozčtvrtit, stáhnout z kůže a vyrobit z ní stínítko na noční lampičku, ugrilovat ho, nebo utopit v potoce. Namísto toho, když se můj muž se sousedem sklonili ke džbánu, ozvaly se vroucné výkřiky: „Jé krteček! Jé, ten je ale maličký, hele ty pacičky! Jé pusť ho, vždyť ho stresuješ!” Krtkovi zapřisáhlí nepřátelé se jakýmsi krtčím kouzlem změnili v jeho odhodlané ochránce.
Čtěte také
Stála jsem s otevřenou pusou, v ruce džbán s krtkem a ti dva už mi ho brali z ruky a slavnostně se dali do vypouštění krtka. Vybrali jsme to nejvhodnější místo – kousek od potoka – aby mu nebylo tak horko, kousek od zahrady, aby to k nám neměl daleko a popřáli mu pevné zdraví a dlouhá léta.
Mezi krtky se to ale rozneslo a můj muž našel dalšího krtka asi o týden později na jiném konci zahrady. Opět jsme se pokochali jemností jeho kožíšku a roztomilostí paciček a pustili ho. Možná si krtci řekli, že se už není čeho bát a stěhují se ve velkém do zahrady, kde je začali mít rádi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
