Magdalena Platzová: Koleje

5. únor 2025

Nikdy mi Evropa nepřipadala tak malá a pevně provázaná a nikdy mi Lyon nepřipadal být více součástí téhle Evropy než v neděli, 26. ledna dopoledne, kdy byl na náměstí Carnot slavnostně odkryt památník obětem Šoa.

Evropa je území provázané kolejemi, jež nás spojují, ale také rozdělují a mohou nás odvézt i na smrt. Území svázané traumaty, které jsou v každé zemi prožívané jinak, ale základ mají společný.

Čtěte také

Bydlím nedaleko a tak jsem postupný vznik památníku pozorovala od chvíle, kdy náhle z jednoho rohu náměstí zmizela pískovcová postava sedící ženy s uraženýma rukama, na níž posedávali holubi a kouřící mládež. Pak začalo za plotem cosi růst. Koleje. Naskládané do útvaru, jenž navzdory objemu působí provzdušněně. Skrze škvíry v kolejích je vidět park a domy. Pak přibyl nápis: Na památku šesti milionů Židů, obětí Šoa, z něhož milion a půl byly děti. 1941 – 1945. 6100 pocházelo z našeho regionu.

Památník je umístěn před vchodem do nádraží Perrache, odkud odjížděly transporty do pařížského Drancy a odtud dál na východ. Kromě posledního vlaku číslo 14166, který jel rovnou do Dachau a Osvětimi. Lyonští nacisté v čele s Klausem Barbiem jej vypravili narychlo, ještě než začali z města utíkat 11. srpna roku 1944, tři týdny před osvobozením Lyonu. Bylo v něm 600 Židů a účastníků odboje, které už nestihli postřílet při hromadných popravách.

Čtěte také

O úloze, kterou v transportech hrála francouzská železniční společnost SNCF, se v posledních desetiletích již také psalo, s tím, jak se postupně otvíraly archivy a mapoval se podíl Vichystického režimu na válečných zločinech. Na nádražích po celé Francii lze najít desky se jmény deportovaných. Také koleje na pomník dostalo město od SNCF darem.

Odhalení bylo slavnostní, ale zároveň intimní. A to i přes množství diváků a přítomnost všech možných potentátů od starosty Lyonu až po státní ministry. Šlo přece o vzpomínku na jednotlivé lidi, z nichž každý představoval celý jeden svět odsouzený k zániku.  

Proslovy se kupodivu neopakovaly a působily upřímně. Dětský sbor zpíval v hebrejštině, zazněly také modlitby. 

Čtěte také

Za zmínku stojí, že třebaže na slavnosti bylo tolik důležitých lidí a rovněž celá lyonská židovská obec, která je v posledních letech, jako všichni Židé ve Francii, terčem množících se antisemitských útoků, nebylo náměstí uzavřené. Opodál stálo pár policistů, ale nikdo neprohlížel tašky ani nehlídkoval s kulometem.

Nejdříve mi to přišlo zvláštní. Vždyť i při vánočním trhu návštěvníci procházeli osobní prohlídkou. Pak jsem si ale uvědomila, jak je tato neohroženost důležitá. My, občané svobodné země, jsme se sešli, abychom ve svém městě uctili památku lidí, jež zavraždila nenávist a nesvoboda. Kdybychom se začali bát, měla by nenávist už opět skoro vyhráno.

autor: Magdalena Platzová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.