Daniel Raus: Labutě a chrám moudrosti

Je to pohled z jiné reality. Nasvícená obří kopule působí dojmem, že se vznáší jako nějaký zázračný balón nebo UFO z vesmíru. Je neuvěřitelně blízko, od hotelu snad jenom sto nebo dvě stě metrů. Ve tmě se ale jeví ještě daleko blíž, skoro máte pocit, že se jí můžete dotknout.

Čtěte také

Daniel Raus: Červená Aerovka

Zezdola sem proniká šum velkoměsta, ten ale jako by se celého výjevu netýkal. Na okamžik jsem tam jenom já a fyzické vyjádření oslavy božské moudrosti. Hagia Sofia vznikla na pomezí antiky a středověku. Byla postavena za císaře Justiniána Velikého, posledního vládce, který v tomhle městě mluvil latinsky. Tehdy se metropole ještě jmenovala Konstantinopol.

Impozantní pohled z minulosti se mi oživil v situaci, která s ním zdánlivě vůbec nesouvisí. Ve chvíli, kdy jsem vzal do ruky knihu, jež u nás právě vyšla. Jmenuje se „Leťte, divoké labutě“. Napsala ji Jung Chang, čínská autorka, žijící v Británii. Mimochodem, český překlad máme už po půl roce od britského vydání, což je hodno chvály.

Čtěte také

Daniel Raus: Motýlí křídla

Především je to ale důležitá kniha pro pochopení – nebo aspoň pro částečné pochopení – toho, co se děje v současné Číně. Mnoho lidí očekávalo, že i po masakru studentů na Náměstí nebeského klidu se říše středu vydá na – sice pomalou, ale přece jen – cestu ke svobodě a demokracii. Chvíli se to skutečně dělo, pak se ale kyvadlo otočilo a Čína se vrací ke staré formě totální vlády.

Jung Chang je spisovatelka, u které se ani na minutu nenudíte. Vyrůstala v Číně, její rodiče byli komunisté, a poté oběti kulturní revoluce. Ona sama bezmezně věřila Mao Ce-tungovi – „velkému kormidelníkovi“, jak si nechával říkat. Pak ale z té víry vystřízlivěla a začala skládat šokující obraz toho, co „velký kormidelník“ ve své zemi napáchal.

Čtěte také

Daniel Raus: Štěpán

Dlužno dodat, že nynější publikace navazuje na nejslavnější knihu Jung Chang s podobným názvem „Divoké labutě“. Život její babičky, matky a jí samotné ilustruje strhující – a velmi smutné – dějiny říše středu v minulém století. Napsala ji ale ještě za vlády Teng Siao-pchinga, tedy v časech relativního optimismu, který se teď vytrácí.

Tehdy v tom istanbulském hotelu běžela konference plná velkých jmen. Nestihl jsem začátek, ale stejně jsem se těšil hlavně na Jung Chang, která byla mezi účastníky. Chtěl jsem s ní točit rozhovor, protože její „Divoké labutě“ mě úplně ohromily.

Čtěte také

Daniel Raus: Komedie zvaná život

Zaregistroval jsem se na recepci a portýr mě vedl na pokoj. „Už je tady Jung Chang?“ ptám se ho. A on povídá: „Právě odjela, vedu vás na její pokoj, budete v její posteli.“ Významně na mě zamrkal. Byla to ale slabá útěcha.

A tak večer na střeše hotelu hledím na ono fantaskní zjevení. Hagia Sofia se vznáší mezi Evropou a Asií, mezi staletími, mezi křesťanstvím a islámem. Přichází Howard, nejbohatší člověk, jakého znám. Mimochodem, neuvěřitelně skromný a normální. To on vymyslel tuhle konferenci. Scéna ho taky fascinuje, hledíme na oslavu božské moudrosti spolu. A Howard povídá: „Víš, dostal jsem nabídku levnějšího hotelu, ale tenhle pohled bychom tam neměli.“

Nezbylo mi než souhlasně přikývnout.