Magdalena Platzová: Vojta a Irena v Lyonu
Les papillotes. Od Vánoc a oslav Nového roku jsou ve Francii stejně neoddělitelné jako cukroví od českých Vánoc. Čokoládové plněné bonbóny zabalené ve zlatém celofánu s roztřepenými okraji, ve kterých najdete papírek s moudrým citátem, hádankou nebo vtipem. Takové francouzské fortune cookies.
Kdyby byl Vojta Havel ještě živ, pár týdnů před Vánoci by mi volal a svým něžným způsobem připomínal, abych papillotes přivezla do Prahy, on a Irena si je od svojí lyonské návštěvy věší na stromeček. Stala se z toho tradice.
Čtěte také
Letos mi v obchodech pohled na záplavu papillotes Vojtu bolestně připomněl.
Před pěti lety jsme se s Havlovými seznámili na letním jogínském soustředění na Šumavě. Šli jsme se projít ve čtyřech k jezírku, můj manžel si povídal spíš s Irenou, já s Vojtou. Byl to člověk, který se dokázal na druhého okamžitě a vřele napojit.
O pár týdnů později, to už jsme byli zpátky ve Francii, mi Vojta napsal: Rádi by v listopadu s Irenou přijeli a hráli v Lyonu. Je jedno kde.
Čtěte také
Havlovi chtějí hrát v Lyonu. Pocítila jsem to jako imperativ a okamžitě se proměnila v hudebního impresária. Podařilo se mi domluvit koncert v malém divadle na Croix Rousse, jehož manažer pocházel z Argentiny či Brazílie a jmenoval se Jesus. Druhý koncert jsem plánovala udělat doma, salon byl dost velký, piano jsme také měli, a i kdyby nepřišli úplně všichni lyonští přátelé, ještě pořád bude narváno.
Havlovi skutečně přijeli i s nástroji, Flixbusem. Ubytovala jsem je v jednom z dětských pokojů. Už nevím, jak dlouho u nás zůstali. Původní krátká návštěva se protahovala, nikam nespěchali.
Čtěte také
Koncertu na Croix Rousse předcházela historka. Když jsme s Vojtou a Irenou dorazili do divadla, naštěstí asi dvě hodiny před začátkem, zjistili jsme, že není piano. Jesus sice piano slíbil, ale nacházelo se u jeho kamarádky o pár ulic dál, a muselo se do divadla donést. Elektronické piano, samozřejmě. Irena zůstala v divadle, Jesus, Vojta a já jsme se vydali pro nástroj. Nakonec jsme jej táhli s Vojtou my dva, Jesuse najednou rozbolela záda.
Někde nad římskou arénou, v místě, kde je nejhezčí výhled na Lyon, jsme se s Vojtou nešikovně sehnuli oba najednou a vší silou se srazili hlavami. Taková ta rána, co se vám zajiskří před očima. Bouli jsem si dlouho hýčkala jako suvenýr.
Čtěte také
Na koncert nepřišlo mnoho lidí, i když jsem oblepila plakátky celý Lyon. Ale byl nádherný. Už po pár minutách se dostavil ten pocit beztíže, vznášení, otvírání do vyšších sfér, který jsem při poslechu hudby manželů Havlových zažívala pokaždé. A podle toho, jak lidé reagovali, a co z nich po koncertě vyzařovalo, mi bylo jasné, že to vnímali stejně.
Bytový koncert s občerstvením byl rovněž úspěšný. Irenina a Vojtova hudba měla vliv i na malé děti, které se zklidnily a byly pozorné. Dokonce jsme pro účinkující vybrali dost peněz.
Čas, kdy u nás Havlovi pobývali, je v mojí paměti obalen teplým, měkkým světlem. Slyším pleskání pantoflí, které si Vojta oblíbil. V kuchyni se stále vaří čaj, čajíček, z kredence mizí hrnky, putují do pokoje a zpět, na sporáku bublá červená čočka, polívčička, základ jejich vegetariánské stravy. Sedáme spolu, procházíme se parkem, v ruinách římských divadel Irena najednou přeskočí z balvanu na balvan.
Čtěte také
Vydává se na osamělé toulky městem, zatímco Vojta tráví víc času doma, hraje na piano, povídáme si. A pak v jednom už prosincovém dni nasednou do autobusu i s nástroji a zase odjedou. Jako dárek na rozloučenou si odvážejí pytlík papillottes.
Čas od času mi Vojta zavolal, jen tak. Byl z těch lidí, kteří na vás občas pomyslí a zvednou telefon.
Nepochybuji o tom, že jeho předčasná smrt letos v říjnu měla nějaký smysl. Jako vše, co se týkalo jeho a Ireny. Ale stýská se mi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.