Adam Borzič: Nečernobílá laskavost

Skutečně, v našem světě je laskavosti povážlivě málo. Naše doba připomíná šachovnici, na níž se střetávají protiklady. Z podsvětí dějin povstaly černobílé přízraky a znovu nás uvrhávají do bitev větších i menších. Nenávist v nejrůznějších maskách je bezmála vydávána za ctnost. Některé politické směry vzývají tvrdost a agresivitu, jako by samy o sobě měly morální hodnotu. Divná doba!

Čtěte také

Adam Borzič: Duchovní odkaz Ivana Štampacha

Je znepokojivé, jak civilizace, která se tak ráda odvolává na křesťanské kořeny, dokáže zároveň legitimizovat pohrdání a vylučování. Ježíš Kristus, k němuž se s oblibou hlásí válečníci od Ruska až po Ameriku, učil, že máme milovat své nepřátele. Toto jeho učení – spolu s mnoha dalšími – bývá odkládáno jako nepraktické, příliš měkké, příliš „naivní“. Nebo se na něj zapomíná, ačkoli tvoří samu podstatu jeho přístupu ke světu.

Milovat nepřátele je samozřejmě nesmírně těžké. Možná je tento duchovní nárok, vyrůstající z mystické zkušenosti jednoty, formulován tak radikálně, že jej většina z nás sotva unese. Možná by pro začátek stačilo něco méně vznešeného, a přitom stejně náročného: chovat se k druhým laskavě. I k těm, s nimiž nesouhlasíme. I k těm, kteří nám nejsou sympatičtí. I k těm, kteří nás zraňují.

Čtěte také

Adam Borzič: Pouť buddhistických mnichů a psa Aloky pro mír

Nečernobílá laskavost neznamená, že popřeme rozdíly. Neznamená, že přestaneme rozlišovat mezi pravdou a lží, mezi spravedlností a útlakem. Znamená však, že odmítneme člověka redukovat na jeho názor, na jeho omyl či jeho čin. Znamená to vidět v něm víc než jen figurku na dualistické šachovnici.

Taková laskavost je odvážná. Dokáže říct „ne“ nenávisti, aniž by sama začala nenávidět. Dokáže hájit slabé, aniž by přestala vidět lidskost i v těch, kdo ubližují. To není sentimentální postoj. Je to síla, která vyrůstá z hlubšího vědomí propojenosti života.

Možná právě teď, v časech válek a nejrůznějších krizí, potřebujeme nečernobílou laskavost víc než jindy. Laskavost, která si zachová pevnost i měkkost. Laskavost, která ví, že svět se neskládá jen z černé a bílé, ale z plejády barev a odstínů.

Čtěte také

Adam Borzič: Moudrost nedokonalosti

V buddhismu se laskavost vědomě a systematicky kultivuje prostřednictvím meditační praxe. Říká se jí metta – milující laskavost. Metta se obvykle praktikuje tak, že si nejprve v tichu vybavíme sami sebe. Možná je to překvapivé – ale právě k sobě býváme často nejtvrdší. A tak si v duchu opakujeme jednoduchá přání jako například: Kéž jsem v bezpečí. Kéž jsem šťastný. Kéž je mé srdce otevřené.

Poté rozšíříme toto přání na někoho, koho milujeme. Na své dítě, partnera nebo rodiče. Přejeme mu totéž. Ne proto, že by si to „zasloužil“ víc než ostatní, ale protože je pro snazší začít tam, kde už náklonnost proudí.

Třetí krok je jemnější: obracíme se k někomu neutrálnímu. Třeba k prodavačce, kterou vídáme každé ráno, k sousedovi, jehož jméno sotva známe. Učíme se rozpoznat, že i jejich život je plný nadějí, obav a křehkosti.

Čtěte také

Adam Borzič: Tma

A pak přichází krok nejtěžší. Do kruhu laskavosti zahrneme člověka, s nímž cítíme napětí. Někoho, kdo nám ublížil, nebo koho vnímáme jako protivníka. A zkoušíme – třeba jen na okamžik – i jemu přát dobro. Neznamená to souhlas s jeho činy. Neznamená to rezignaci na spravedlnost. Znamená to, že se nechceme stát zajatci nenávisti.

Nakonec se tento kruh rozšiřuje na všechny bytosti. Na lidi blízké i vzdálené, i na ostatní tvory. Na celý křehký a zranitelný svět.

Metta je praxí nečernobílé laskavosti. Učí nás, že lidské srdce nemusí být nutně reaktivní, ale může být zdrojem vědomé odpovědi. Že nemusíme automaticky přebírat tvrdost doby. Že můžeme pěstovat jinou kvalitu. Kvalitu vřelého srdce.

Čtěte také

Adam Borzič: Empatie není slabost, soucit je síla

Možná bychom si dnes ráno mohli v duchu alespoň jednou říct: Kéž jsme v bezpečí. Kéž jsme spokojení. Kéž dokážeme jednat laskavě – i tam, kde je to těžké. A třeba se svět, alespoň o odstín, promění. Jak říká moudrá maminka mého kamaráda básníka Jana Škroba: Laskavost je naše jediná naděje.