Adam Borzič: Pouť buddhistických mnichů a psa Aloky pro mír

Putovali na něm buddhističtí mniši kdesi v Americe spolu s roztomilým pejskem jménem Aloka, což v jazyce pálí znamená „světlo“. To krátké video sálalo takovou něhou, že jsem se o tyto putující mnichy začal blíže zajímat.

Čtěte také

Adam Borzič: Moudrost nedokonalosti

Původně čtyřiadvacet mnichů, kteří se hlásí k theravádovému buddhismu, zahájilo svůj pochod 26. října 2025 ve městě Fort Worth v Texasu – konkrétně z centra Huong Dao Vipassana Bhavana. Cílem jejich pouti je Washington, D.C.; chtějí dorazit do areálu amerického Kapitolu a jeho okolí, kde plánují svůj pochod uzavřít. Trasa, kterou mají ujít, měří přibližně 2300 mil (asi 3700 kilometrů) a organizátoři uvádějí, že cesta je plánována na zhruba 120 dní – tedy na čtyři měsíce, od října 2025 do února 2026.

Jejich pouť – nazvaná Walk for Peace – je mírovým pochodem, jehož smyslem je vlastními kroky ztělesnit hodnoty míru, milující laskavosti a soucitu. Vlastně jde o meditační praxi v chůzi, o formu pouti, která tradičně náleží k náboženským praktikám nejen v buddhismu. Nové je však to, že mniši tuto pouť očividně podnikají jako svého druhu meditační aktivismus, jehož cílem je přinášet poselství míru a laskavosti lidem bez rozdílu vyznání.

Čtěte také

Adam Borzič: Tma

Na své facebookové stránce k pochodu píší: „Nejdeme sami. Jdeme společně s každým člověkem, jehož srdce se otevřelo míru, jehož duch si vybral laskavost, jehož každodenní život se stal zahradou, kde roste porozumění.“

V době, kdy píšu tyto řádky, mají mniši za sebou přibližně sedmdesátý den pochodu. Věrni tradiční mnišské disciplíně jedí jednou denně a často přespávají venku. Jejich putování už nyní sledují se zájmem miliony lidí prostřednictvím internetu a mniši jsou nadšeně vítáni v amerických městech, jimiž procházejí. Lidé s nimi nejen kráčejí část cesty, ale obdarovávají je květinami a jídlem. V Alabamě byli dokonce vřele přijati v místním baptistickém kostele.

Čtěte také

Adam Borzič: Jak nevyhořet ze soucitu

Jejich pouť pochopitelně není prosta utrpení a oběti. Dva ctihodní mniši byli na začátku cesty vážně zraněni, když jejich doprovodné vozidlo s blikajícími světly nárazem nákladního auta v oblasti Daytonu v Texasu do nich najelo, zatímco šli po kraji dálnice. Jeden z účastníků utrpěl tak těžké poranění nohy, že po dlouhém zvažování mezi opakovanými operacemi a amputací došlo – z jeho vlastní, plně přijaté volby – k amputaci.

Druhý mnich byl při téže nehodě zraněn méně závažně. Maha Dam Phommasan, který přišel o nohu, se ke své situaci vyjádřil tak, že nepociťuje hněv ani zášť vůči člověku, jenž nehodu způsobil, a její důsledky přijímá s hlubokým klidem a soucitem. Svoji osobní ztrátu vnímá jako součást širšího učení a poselství pochodu, nikoli jako něco, co by jej mělo oddělit od ostatních.

Čtěte také

Adam Borzič: Empatie není slabost, soucit je síla

Tato reakce odpovídá buddhistickému postoji, v němž utrpení není chápáno jako nespravedlnost, kterou je třeba „vyrovnat“, ale jako zkušenost, již lze přijmout s otevřeným srdcem a bez zášti. I to se pak stává součástí samotné praxe míru a soucitu, která tento pochod symbolizuje.

Důležitým účastníkem a svého druhu symbolem celé pouti je pes Aloka, který se k mnichům přidal už dříve v Indii při jiné jejich cestě. Alokova přítomnost pochopitelně okouzluje davy, ale lze v ní zahlédnout i hlubší rozměr. Cesta míru zahrnuje i ostatní živé tvory. Buddhovo učení nás tradičně nabádá k soucitu nejen s lidmi, ale se všemi cítícími bytostmi.

Čtěte také

Adam Borzič: Duše léta

Tento druh meditačního aktivismu zároveň ukazuje, jak se buddhismus ve světě během posledních desetiletí proměnil. Vize angažovaného buddhismu, kterou prosazovali velcí učitelé theravády i mahájány – jako Sulak Sivarakša, Thich Nhat Hanh, Joanna Macy či čtrnáctý dalajláma – očividně zapustila kořeny. Praktikující buddhisty a buddhistky dnes nacházíme v mnoha aktivistických komunitách.

Mnišský pochod míru napříč Amerikou však zvlášť krásně vyjevuje specifičnost buddhistického aktivismu: není protestem, ale cestou, která má lidem připomenout kvality míru, soucitu a přátelství. Ve světě, který je stále více ovládán násilím, bohatstvím a mocenskými intrikami, se tento nenásilný způsob putování jeví jako prorocké znamení času.