Zbyněk Černík: Učme se od přírody

Od té jsme už leccos pochytili. Od ptáků jsme odkoukali, jak se vznést do vzduchu a létat, od delfínů a netopýrů princip sonaru… A tak dále, a tak dále. Tak proč v tom odkoukávání nepokračovat? Osobně mám několik tipů, s kterými si vás dovolím seznámit.

Čtěte také

Zbyněk Černík: O (ne)pomíjivosti

Co si třeba vzít příklad z rejnoků, parejnoků a paúhořů? Ti jsou schopni generovat elektrický proud, nebo aspoň vytvářet elektrické výboje. Sami vyrobenou elektřinu používají k obraně či lovu, ale my bychom ji mohli využívat jako stoprocentně ekologický energetický zdroj. Pro začátek například k nabíjení mobilů a později by se vidělo.

Vzorem by nám mohly být taky krajty, schopné pozřít obrovské zvíře a celé ho do mrtě zkonzumovat. Kdybychom to dokázali my, znamenalo by to revoluci ve stravování, nebo alespoň jeho značné zjednodušení. Nicméně připouštím, že několikatýdenní trávení v naprostém klidu, které u zmíněných hadů po každém větším hodování následuje, by nám poněkud narušovalo život, na jaký jsme zvyklý.

Čtěte také

Zbyněk Černík: Vivat Liber!

Naprostou výhrou by bylo napodobit takzvané hibernanty, zvířata, která na část roku upadají do zimního spánku: jezevce, ježky, sysly nebo medvědy. Zvlášť posledně jmenovaný živočich by byl hoden následování. Stejně jako tihle huňáči bychom si na podzim zalezli do brlohu, pardon, do postele, a probudili se až na jaře.

Mimochodem, víte, že zimní spánek medvědů trvá zhruba stejně dlouho jako cesta vesmírnou lodí ze Země na Mars? To by bylo něco: hned po startu rakety zahibernovat a procitnout u snídaně na rudé planetě!

Medvědi mají prostě za ušima. Ale vůbec nejvíc tam toho mají – přesněji řečeno, měli by, kdyby měly nějaké uši – někteří plži, přesněji řečeno plž, jehož latinský název zní Elysia marginat.

Čtěte také

Zbyněk Černík: OK, budu se soustředit!

Ten se totiž vyznačuje takzvanou autotomií, schopností regenerace tělesných orgánů. My tuhle schopnost známe od ještěrek, které si dokážou zregenerovat utržený ocásek, ale Elysia by se novým ocáskem nespokojila. Když jí totiž vypoví službu nějaký orgán, klidně si ukroutí hlavu od těla a pak počká, až jí naroste nové.

Něco takového by jistě v lidském plemenu přivítali zvlášť nemocní a starší jedinci (o zdravotních pojišťovnách ani nemluvě). Pouhým zakroucením hlavy, bez transplantace a podobných invazních zákroků, by se jednou ranou zbavili nefungujícího nebo špatně fungujícího srdce, jater, plic, ledvin, slinivky a žlučníku a nahradili by je orgány novými a neopotřebovanými. A ještě by jako bonus dostali zbrusu novou tělesnou schránku!

Čtěte také

Zbyněk Černík: O umělé inteligenci

Pravda, když jsem s touhle lákavou možností seznámil některé své přátele, zeptali se mě, jak by to bylo s hlavou, která je přece často taky stará a opotřebovaná. Ta by se nevyměňovala? Tím mě poněkud zaskočili, takže odpověď si ještě budu muset nechat projít… hlavou. Ale vidím to spíš tak, že hlavu měnit opravdu nebudeme, nanejvýš si ji tu a tam pořádně vyčistíme. Elysia marginata si ji přece taky nemění. A ta jistě ví, co dělá.