Za to, že žijeme na Spořilově, může hudba. Spořilovští muzikanti – v domcích, v kostele, v zahradách i ve škole
V hudbě život Čechů, nebo Co Čech, to muzikant. Známá pořekadla lze s úspěchem přenést i do komornějšího prostředí starého Spořilova, jedinečné pražské čtvrti vystavěné na přelomu 20. a 30. let dvacátého století. A stejně, jako je ojedinělý starý Spořilov, jsou ojedinělí i mnozí jeho obyvatelé. Jak ti minulí, tak i současní. Nejznámějším z nich se věnuje rozhlasový cyklus Českého rozhlasu Vltava Spořilovská bohéma.
Všechny epizody
Pořad cílí na významné osobnosti kulturního, společenského i sportovního života. Posledních pět dílů je výhradně o hudebnících. Vznikla tak jakási autonomní „podsérie“ s názvem Spořilovští muzikanti.
Jan Pěruška
Violista Jan Pěruška, dlouholetý člen Stamicova kvarteta a profesor pražské HAMU, pochází z vesnice, a bydlení na sousedsky přívětivém Spořilově mu tak bylo od začátku blízké. Mimochodem – dům tady koupil na doporučení dalšího skvělého hudebníka, Leoše Svárovského. „Když se neznalý člověk dívá na letecké snímky Spořilova, má pocit, že jde o přírodní scenérii odněkud z jižní Ameriky, odkud jen lehce vyčuhují zdejší domky,“ charakterizuje Pěruška své bydliště. „I klima je tu příznivé – oproti centru Prahy je na Spořilově v zimě mnohem čistěji a v létě míň horko,“ dodává.
Se svými spořilovskými sousedy i členy rodiny se známý violista aktivně zapojuje do kulturně-společenského života Spořilova. „Stamicovo kvarteto v mém domě léta zkoušelo, odtud byl už jen krůček ke koncertům ve spořilovském kostele svaté Anežky České,“ vysvětluje muzikant a svěřuje se i se svou další zálibou. „Velký relax je pro mě zahradničení. Zapomenu u něj na tóny a současně si srovnám tělo rozlámané z neustálého sezení a cestování,“ doplňuje a hrdě se rozhlíží po své spořilovské zahradě.
Jiří Bárta
Violoncellista Jiří Bárta se spolu s rodiči přestěhoval na starý Spořilov z paneláku, který měl na zahradní město výhled. Ke koupi a úpravám domu pomohly peníze, které měl jeho otec – architekt „schované“ v Německu. Však se taky někteří Spořilováci dívali na nové obyvatele s trochou podezření. Nakonec sem ale rodina zapadla a se sousedy se spřátelila.
„Tak třeba pan inženýr Černík, to byl fanda do hudby, navíc úžasně sečtělý člověk. Nebo Hlaváčkovi, i s těmi jsme vycházeli skvěle. Vedle nás bydlel pan řídící, který měl starou aerovku. Když startoval, všechno se zahalilo do modrého dýmu. To bylo krásné. Oproti tomu tu žil jiný soused, když jste nechali auto zaparkované u jeho domu, našli jste ráno ulomené stěrače. To ale byla výjimka,“ vzpomíná renomovaný muzikant. Vybavuje si i králíky ve spořilovských zahradách, kohouty a slepice, a taky včely z úlů zmíněného pana řídícího.
Petr Ostrouchov
Čtěte také
Na genius loci starého Spořilova nedá dopustit ani hudební skladatel, multiinstrumentalista (a taky právník) Petr Ostrouchov. Pozoruje tu však i některé „nepravosti“. Stane se občas, že majitelé domů ignorují zdejší ráz a kazí ho nevhodnými přístavbami nebo třeba barvou fasád. „Samostatnou kapitolou jsou spořilovské ploty. Přesné repliky těch původních by byly drahé, ale to, co se tu dá vidět, sem často nepatří,“ vysvětluje. On sám provedl u svého domu velice citlivou přístavbu, která z ulice není vůbec vidět. Je situovaná do zahrady, a tak ráz Spořilova neruší.
Přes zmíněné výhrady je Ostrouchov na Spořilově velice spokojený. Zmíněná lokalita se mu promítla i do tvorby. Když skládal hudbu k filmové trilogii Jana Hřebejka Zahradnictví, ocitl se u architekty vytvořeného domu podobného zdejším stavbám. „Hodně jsem pak při práci myslel na to, jak se asi v inkriminované době žilo na Spořilově. To mi při komponování pomáhalo,“ usmívá se.
Zbyněk Matějů
„Za to, že žijeme na Spořilově, může hudba,“ říká komponista Zbyněk Matějů. Za peníze, které získal v jedné zahraniční skladatelské soutěži v zahraničí, si s manželkou postavili dům v Hrnčířích, ten prodali a koupili vilku na Spořilově. Dům rekonstruoval tak, aby se do něj pohodlně umístila muzikantská rodina s množstvím hudebních nástrojů, a navíc tady má doslova překrásný pohled na Prahu včetně Hradčan.
I Matějů oceňuje přátelskou atmosféru této lokality. Obzvlášť vyzdvihuje zvláštní fenomén: pejskařství. „Moje matka jednou venčila našeho psa. Sousedé ji neznali, ale Jonáše poznali hned. Máma z toho byla trochu udivená,“ vypravuje muzikant, který se i se svojí ženou, harfistkou Národního divadla, podílí na hudebním životě Spořilova. V kostele svaté Anežky české tak hrál třeba i americký klarinetista George Stoffan, který natočil jednu z kompozic Zbyňka Matějů na CD.
Radek Baborák
Světově uznávaný hornista Radek Baborák se na Spořilov dostal díky manželce. Ta vyrůstala na spořilovském sídlišti, a když spolu randili, chodili na procházky na starý Spořilov. „Jejím snem a snem celé její rodiny bylo překročit jednou spojující most a přestěhovat se do domku na zmíněném zahradním městě. Povedlo se nám to po návratu z mého třináctiletého působení v Německu,“ přibližuje hornista cestu na starý Spořilov. Dnes je jedním z patronů zdejší Základní umělecké školy Vadima Petrova, kde mimochodem učí jeho paní i její rodiče, a kde jeho bývalá studentka Vilma Petrusová pořádá kursy pro malé hornisty miniHORN.
„Ve zdejším kostele jsem byl pokřtěn a taky oddán,“ usmívá se Baborák. Spořilovu je tedy, jak přiznává, za mnohé vděčný. Do budoucna plánuje rozšířit své zdejší aktivity. „Co třeba nějaký spořilovský festival?“ usmívá se tajemně a doplňuje: „Když se potkám se sousedy, zdravíme zvoláním Spořilov! Hrdě tak vyjadřujeme příslušnost k tomuto skvělému místu.“
Související
-
Od Františka Drtikola k Dagmar Peckové aneb spořilovská bohéma kdysi a nyní I.
Spořilov je zahradní město, které je oficiálně součástí pražských Záběhlic. Záběhlice jsou ale pro Spořilováky daleko – Spořilov je prostě samostatná jednotka.
-
Od Adolfa Branalda k Jiřímu Suchému aneb spořilovská bohéma kdysi a nyní II.
Spořilov vznikl jako unikátní zahradní město na okraji Prahy na přelomu 20. a 30. let 20. století. Díky své atmosféře od začátku přitahoval i spoustu slavných osobností.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
