Danou problematiku v rozhlase sleduje už téměř dvacet let. Film má rád a rozradostní ho, když se něco kvalitního povede i v televizi. Obecně: svoji práci miluje a stejně tak i rozhlas, který považuje za magické médium plné možností.
Absolvoval Gymnázium Jana Keplera v Praze a Vysokou školu zemědělskou, dnes Českou zemědělskou univerzitu. Psal už na základní škole, na gymnáziu spoluvedl třídní časopis, a pero z ruky nepustil, ani když na stará kolena přešel k mikrofonu. Spolupracuje s některými tištěnými médii a napsal několik knížek. Za tu nejzásadnější považuje životopis režisérky Věry Chytilové, se kterou díky téhle práci intenzivně prožil více než dva roky. Dodnes si toho ohromně váží nehledě na množství úžasných vzpomínek, které mu po nich zůstaly.
Za tuhle knihu dostal i Cenu Egona Erwina Kische.
Před rozhlasovou praxí byl chvíli agronomem v JZD a čtyři roky pracoval jako terapeut duševně nemocných, což taky byla obrovská zkušenost. Poté, co se z něj stal novinář, absolvoval různá filmová a filmově-historická školení a kursy.
Vedle své každodenní, vlastně deníkářské rozhlasové zpravodajsko-publicistické práce si s velkou radostí občas odskočí k pořadům, jako jsou Telefonotéka nebo Výročí týdne.
Občas si ho pozvou do nějakých porot nebo výběrových komisí. Což bere i jako reprezentaci Českého rozhlasu, bez kterého by nic z toho nebylo. Stejně tak by nebyly nabídky na moderování nebo uvádění veřejně prezentovaných pořadů a besed.
Je šťastně ženatý – od roku 1989 pořád s jednou manželkou. Dvě děti už nejsou děti, ale zralé, dospělé osobnosti.
Život pokládá za dobrý. Ví, že v něm má štěstí.
Všechny články
-
I chyba může být kvalita, říkal Karel Vachek svým studentům. Kteří to byli?
Významný režisér zanechal svůj otisk nejen v nepřehlédnutelných filmech, ale i ve svých žácích. A ti to mnohdy dotáhli hodně daleko.
-
Fenomén Vachek. Filmař, pedagog a myslitel Karel Vachek ve vzpomínkách svých studentů a kolegů
Málokdo k němu má neutrální vztah, někteří ho adorují, jiní nesnášejí. Jistě však v české kultuře zanechal nesmazatelnou stopu, ať už jako filmař, pedagog nebo myslitel.
-
Střihač musí umět rozpustit své ego a chránit autenticitu filmové postavy, říká Jan Daňhel
Jan Daňhel patří mezi přední české střihače. Je dlouhodobým spolupracovníkem režiséra Bohdana Slámy, vyučuje na FAMU, má rád humor v hudbě a blízký je mu surrealismus.
-
Filmař Vojtěch Jasný bez příkras. O jeho díle i životě vyšla rozsáhlá publikace Jiřího Voráče
„Snažil jsem se nabourat režisérovu romantizující podobu,“ říká o rozsáhlé monografii Vojtěch Jasný – filmový básník v exilu její autor Jiří Voráč.
-
Filmař Jan Kříženecký zemřel před sto lety. Byl dítětem své doby
Jubileum úmrtí jednoho z průkopníků české kinematografie Jana Kříženeckého (zemřel 9. února 1921) vybízí k ohlédnutí za jeho odkazem.
-
Erich Wolfgang Korngold aneb Jak rodák z Brna dobyl Hollywood
Významný a všestranný skladatel se narodil v Brně a přes Vídeň se dostal do Ameriky. Je spolutvůrcem vyhlášeného zvuku hollywoodských filmů druhé třetiny minulého století.
-
O banánových dětech, českých Chorvatech a Maďarce s duší Češky
Vysvětlíme specifické rysy 2. generace Vietnamců v Česku, prolistuje knihu "Čeští Chorvaté: chorvatské stopy v českých zemích" a představíme Maďarku, která má duši Češky.
-
Dočasně odkloněný hollywoodský let. Jak Václavu Marhoulovi změnil film Nabarvené ptáče život?
Přišla potěšující zpráva: režisér Marhoul bude v Hollywoodu točit film o americkém senátorovi z padesátých let Josephu McCarthym. Korona ale přípravy zbrzdila.
-
Dřevěné kostely z Podkarpatské Rusi – příklady důmyslné architektury našich předků
Za první Československé republiky bylo na naše území přeneseno pět dřevěných, původně řeckokatolických kostelů z Podkarpatské Rusi, a jeden z východního Slovenska.
-
Václav Marhoul se obnažuje. Deník tvrdohlavého režiséra je svědectvím, jak v Česku vzniká film
Kniha Deník tvrdohlavého režiséra je obsáhlým líčením všech procesů tvorby Marhoulova úspěšného snímku Tobruk.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 21
- 22
- 23
- 24
- 25
- …
- následující ›
- poslední »