Mafie a korupce devadesátek v černé komedii. Češi i Slováci mají rádi smích, říkají tvůrci filmu Invalida

„Chtěl jsem se trochu vymanit ze zažité tradice slovenských sociálních dramat. Slováci se rádi rýpají v těžkých tématech, která jdou do hloubky a bolí. Myslím si ale, že my – Češi a Slováci – jsme stále bratrské národy i v tom, že máme radost z humoru. Právě díky němu se můžeme na těžké věci dívat z nečekaných úhlů a vidět vrstvy, kterých bychom si jinak ani nevšimli,“ vysvětluje scenárista Tomáš Dušička.

Těmi těžkými tématy jsou v případě filmu Invalida mafiánské praktiky, které u nás v 90. letech minulého století panovaly, rasismus a taky ztížený život fyzicky handicapovaných lidí. „Už ve svém prvním celovečerním scénáři, pohádce O zakletém králi a odvážném Martinovi, jsem takového člověka měl. Tehdy to byl slepý kovář, který zachraňoval princeznu, a jeho nevýhoda se mu paradoxně stala největší zbraní. To ale byla pohádka. Lacovi je invalidní vozík spíše překážkou. Ať už chceme nebo ne, lidé, kteří žijí s fyzickým handicapem a jsou třeba odkázáni na vozík, to nemají lehké,“ doplňuje Dušička. Jedním dechem ale dodává, že fyzické znevýhodnění nebylo prvotním tématem ani impulsem k jeho scénáři. Těmi byly pomsta, zvládání hněvu, mafie, podvody a korupce. Vozík se stal jejich přirozeným nositelem.

Podle režiséra Jonáše Karáska je dalším důležitým tématem snímku rasismus. „Samozřejmě vedle mafiánských praktik, politiky a spravedlnosti, které se člověk těžko dovolává. A pak často není jiné cesty, než ji vzít do svých rukou,“ myslí si. Tohle všechno pak spolu s Tomášem Dušičkou a hudebníky Matúšem Širokým a Marcelem Buntajem obalili množstvím poněkud absurdních, ale rozhodně ne nepravděpodobných situací. Situační humor, jak už jsme naznačili, filmu Invalida skutečně sluší.