Krotitel zdivočelých zemí. O svých soukromých vichřicích vypráví režisér Hynek Bočan

3. květen 2023

Hynek Bočan, rodilý a hrdý Libeňák, je člověk, s nímž se život nemazlil. Dětství prožil za druhé světové války, krátce po ní mu zemřel otec, který synovi kladl na srdce, aby se staral o matku. Osudové náhody přinesly do života této výrazné filmařské osobnosti nejen hluboké přátelství se scenáristou Jiřím Stránským (které mohli oba tvůrci zažívat půl století), ale také trpělivou a podporující ženu…

Bočanova empatická práce s herci a pečlivost i poctivost v práci jsou v uměleckých kruzích všeobecně známé. Vedli ho k nim už jeho pedagogové, například Radovan Lukavský nebo Karel Höger. Dalším z těch, kteří ovlivnili Bočanovu budoucnost, byl Milan Kundera, jehož text se stal předlohou k Bočanově prvnímu celovečernímu filmu Nikdo se nebude smát. Tímhle filmem se režisér zařadil po bok spoluzakladatelů slavné československé nové filmové vlny. Následovaly vynikající opusy Soukromá vichřice a Čest a sláva. A pak konec.

Do naší země vtrhla sovětská vojska, a slibně se rozvíjející československá kinematografie dostala tvrdou ránu. Hynek Bočan tak musel zdivočelou zemi krotit a vyrovnávat se se situací tak, aby čest a slávu neztratil. V tomhle období vznikla mimo jiné nejúspěšnější a nejoblíbenější československá filmová pohádka S čerty nejsou žerty. Sotva ji kdy nějaký filmař překoná…

Čtěte také

O tom, jak Bočan bojoval se skutečnými čerty, a samozřejmě i o svých polistopadových snahách zaznamenat komunistická zvěrstva, aby se neztratila z naší historické paměti, mluví režisér ve vltavském Večeru na téma. Do studia k živému vysílání ho pozvali Tomáš Pilát a Lenka Novotná. Zprostředkovaně pozvali i některé Bočanovy přátele a spolupracovníky, například Martina Dejdara, Janu Hubinskou, Ivana Šlapetu nebo Jana Bernarda. A zazní i vzpomínka Jiřího Stránského. Ten totiž, přestože nás v roce 2019 opustil, nesmí v bočanovském Večeru na téma chybět.

Hlavní slovo má ale Hynek Bočan. Skvělý vypravěč, muž vytříbeného smyslu pro humor a mimo jiné i držitel Českého lva za mimořádný přínos domácímu filmu. Mimochodem – prestižní soška se k tomuto mistru svého řemesla dostala před dvěma lety na speciálním „covidově“ pojatém ceremoniálu. Přímo před jeho domem byl rozbalen slavnostní koberec… Jestli si ho někdo opravdu zaslouží, pak určitě Hynek Bočan.

Související