S trpělivostí Japonce čekal na slunce a stíny. Dokument o životě a tvorbě Josefa Sudka

3. říjen 2018
Josef Sudek: Pohled z okna mého ateliéru

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.


Dokumentarista Jiří Vondráček se mohl spolehnout na sílu mýtu kolem slavné osobnosti umělce v konfrontaci s velmi civilními výpověďmi lidí, kteří ho důvěrně znali a blízce s ním spolupracovali. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Výpovědi Petra Helbicha přinášejí prosté, ale emocionálně silné vyprávění o tom, jak společně jezdili fotografovat „stromové sochy“ do beskydského pralesa Mionší u Jablunkova. Podobné štěstí měl Vondráček s výborným vypravěčem malířem Bohdanem Kopeckým, který vykreslil atmosféru Sudkových pobytů na Mostecku. Anna Fárová připomněla slavné sudkovské výstavy i jejich nejednoznačné přijetí u těch, kdo od slavného mistra očekávali navždy už jen „poupě růže bílé“ nebo panorama Hradčan.

Josef Sudek v ateliéru, Praha 1972

Nejvíce prostoru však v pořadu dostal samotný Sudek ve vzácné nahrávce pořízené v roce 1976, půl roku před smrtí. Historik umění Jaroslav Anděl jej tehdy několikrát navštívil v ateliéru, proslulém nejen slavnými snímky „zahrádky“ a tisíci dalšími fotografiemi, ale též pozoruhodným neladem, který ve svých textech o umělci připomíná i Jaroslav Seifert. Technicky poměrně nekvalitní, jakkoli již digitálně ošetřený historický zvukový záznam přináší místy téměř nesrozumitelný, stále však svěží Sudkův projev. Jeho doteky kolínského dětství, popis válečného zranění, jehož následkem byla ztráta pravé ruky, vyprávění o vzniku jednotlivých fotografických cyklů i líčení technických fines fotografického umění – například původ sudkovského „měkkého světla“, to vše jsou plně autentické vzpomínky, při nichž musí posluchač značně „zaostřit“, maximálně se soustředit, aby ze zašumlovaného sdělení starého muže vylovil sdělení. Odměnou je mu pak třeba strhující popis toho, jak Sudka po amputaci ruky v nemocnici navštívila Smrt a jak ji zahnal skleničkou. Nebo vyprávění o tom, jak mu kdosi dohodil toho „Jardu Funkova“ – čti samozřejmě fotografa Jaromíra Funkeho. „Von byl cáknutej, já byl cáknutej, von měl bejt advokátem, na to von pak se vyprd a spad do fotografie,“ deklamuje s gustem Sudek.

Dokument o životě a tvorbě slavného fotografa rytmizuje režisérka Markéta Jahodová komorní hudbou Bohuslava Martinů. Pomalý rytmus, poklidné vyprávění, poučení respondenti a nutnost soustředěného poslechu, nejlépe se Sudkovými fotografickými knihami po ruce, činí z pořadu velké audiální plochy interaktivní zážitek, jaký jiné médium, zaměřené na vizuální složku vnímání, dát neumí.

Účinkují: Martina Longinová a Miroslav Hanuš

Připravil: Jiří Vondráček
Hovoří: Anna Fárová, Jaroslav Anděl, Petr Helbich, Bohdan Kopecký a Jaroslav Pejša
V pořadu jsou použity citace z rozsáhlého rozhovoru, který s Josefem Sudkem natočil v roce 1976 historik umění Jaroslav Anděl.
Zaznívají úryvky z textů Jaromíra Funkeho, Františka Halase, Jaroslava Seiferta a dalších i úryvky ze skladeb pro housle a klavír Bohuslava Martinů v podání Bohuslava Matouška a Petra Adamce.
Režie: Markéta Jahodová

Natočeno v roce 2006.