Studentské divadlo otvírá třinácté komnaty. Mladí tvůrci mají mít možnost experimentovat
Jsou mladí, hledají svá témata i vlastní umělecký rukopis a stojí doslova na prahu svých kariér. Studenti divadelních škol si osahávají možnosti a hranice tvorby v zázemí akademického prostředí. Studentské divadelní festivaly jim pak umožňují z této izolace částečně vystoupit a představit svou tvorbu i jinému publiku, než na jaké jsou zvyklí.
Mezi zahraničními hosty byla i devětatřicetiletá švýcarská tanečnice a herečka Stefanie Bolzli. Absolventka švýcarské Academie Teatro Dimitri, kterou v roce 1975 založil švýcarský klaun Dimitri se svou ženou Gundou a český herec a pedagog Richard Weber. Tato akademie nabízí jako jediná ve Švýcarsku studium pohybového a fyzického divadla. Stefanie Bolzli na ní nastoupila až, když už měla rozjetou kariéru tanečnice a performerky.
Pracovala jsem v různých oblastech umění – jako umělkyně, fire artist, tanečnice a také jako klaun. Ale v žádné produkci jsme neměla možnost spojit to všechno dohromady. A proto jsem se rozhodla studovat - abych našla cestu, jak všechny svoje schopnosti propojím v jeden celek,“ říká. A dodává: „Samozřejmě na akademii musíte následovat některá pravidla a ideje, ale na konci je vaše práce.
Studium na Katedře loutkové tvorby Divadelní fakulty Vysoké školy múzických umění v Bratislavě aktuálně dokončila Sidónia Féderová. Na festival Zlomvaz přijela s experimentálním autorským loutkářským projektem nazvaným Didaskálie jedného dievčatka. Vzešel z krátké autorské povídky a k divákům promlouvá pomocí vjemů, zvuků a obrazů. Namísto jasných slov se tvůrci snaží vyvolat atmosféru a proniknout do prostoru. O studiu na VŠMU Sidónia Féderová říká:
Šla jsem tam s tím, že budu pokračovat v různých experimentech, ale musím přiznat, že ne vždy se mi toto očekávání splnilo. Přece jen škola je tradiční systém s pravidly a zákonitostmi, které musíme dodržovat, a někdy je těžké z toho vystoupit.
Limity, ale i výhody, studentského divadla jsou podle ní ve studentovi samotném. Mladá autorka říká, že prezentovat studentskou tvorbu mimo prostředí své školy je. „Studenti zjistí, co funguje a co ne, zda se vydali správným směrem a zda je jejich inscenace svébytná a uplatnitelná někde jinde. Vystoupit z bubliny a své komfortní zóny je velmi nutné a potřebné,“ říká Sidónia Féderová.
Zkoušet nové věci a nebát se experimentovat, to je stěžejní i pro tvorbu další absolventky studia loutkového divadla, dvaadvacetileté Íránky Leily Ahmadi, která právě dokončila bakalářské studium na Teheránské univerzitě. Nejstarší a největší íránské univerzitě, která byla založena v roce 1934 a na které od počátku směly studovat i ženy.
Věnovala jsem se především psaní, napsala jsem několik scénářů. Ale po představení The Neighbours Think Nobody is Here jsem udělala další dvě zcela autorské performance. Zkouším nové věci, dramatické i vizuální. Na svém stole mám kameru a natáčím minimalistická videa, která prezentuji v galerii. Těžko říct, jestli je to divadlo nebo vizuální umění, to vážně nevím. A teď chystám novou věc pro jeden iránský festival a v té používám jako hlavní materiál papír – kartony fotografie, origami a podobně.
Improvizace je dialog. Pokud to děláte dobře, je to ta nejlepší forma divadla, říká anglický herec Matthew Whittle
Divadelní improvizace. Nepřipravený dramatický projev. Tento tvůrčí princip má celou řadu podob a forem. V Divadelních reflexích se zaměříme na dvě roviny – na improvizaci jako cíl, kdy divák sleduje představení, které vzniká tady a teď; a pak na improvizaci coby východisko a techniku vedoucí k více či méně ustálenému inscenačnímu tvaru.
Studenti by měli experimentovat, i když se to nemusí vždycky povést, říká teatroložka z Divadelní fakulty múzických umění v Praze Eva Kyselová. Spolu s ní zkusíme odpovědět mimo jiné i na to, co vlastně může divák čekat od studentských představení a jakou optikou je má sledovat. „Umělecké školy v Praze, Brně a Bratislavě jsou schopné dát studentům podmínky profesionálního divadelního procesu a přípravy. Musí se samozřejmě počítat s tím, že ne vždy to vyjde. Je dobré, když studentské inscenace mohou konkurovat profesionálním umělcům, ale pokud to tak není, není to problém. Studenti se pohybují v hranicích prostoru dané školy, která jim má umožnit tvořit bez ostřejší cenzury nebo úprav,“ říká Eva Kyselová.
Související
-
Jak se režíruje ve Studiu Marta
O Studiu Marta, coby scéně sloužící studentům Divadelní fakulty JAMU v Brně, hovoří Ivo Krobot a Břetislav Rychlík spolu se studentem režie Martinem Hodoněm.
-
Nemáme ustrašené publikum. Studentské divadlo DISK vstupuje do další sezóny
DISK nabízí v této sezóně pestrou směsici titulů, které se nebojí experimentu. Ředitelka DISKu Tereza Sochová a režisér Tomáš Loužný přibližují, co se bude hrát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
