Génius loci to je pařížská Cartoucherie. Jednou z jejích scén je Théâtre de l’Aquarium
Většina francouzských divadel nemá stálý herecký soubor. Umělecké spolky i jednotlivci účinkují v divadlech jen na určitou dobu nebo v rámci konkrétního projektu. To ale není případ Théâtre de l’Aquarium, které vedou herci, herečky i režiséři dohromady. Spolek La vie brève se tak ujal vedení jedné z pozoruhodných pařížských scén. A to je na francouzské poměry nevídané.
Théâtre de l’Aquarium, které řídí spolek La vie brève, je jedna z pěti scén komplexu Cartoucherie. Tou nejslavnější je přirozeně Théâtre du Soleil, které založila Ariane Mnuchkinová. A hned vedle sídli tzv. Akvárium. „Pro tuto scénu nehledali jen ředitele, ale spíš sem chtěli dosadit inscenační tým. A to je na francouzské poměry vedení divadelních scén nevídané,“ říká produkční a členka spolku La vie brève, Marion Bois. Ve vedení divadla jsou celkem čtyři a všichni čtyři mají status ředitele nebo ředitelky. „Když jsme výběrové řízení vyhráli, převzali jsme do správy budovu a s ní i devět pracovnic a pracovníků. Všichni jsme se rychle zapojili do provozu.“
Spolek neuvádí jen vlastní divadelní inscenace, ale v divadle spolupracují i s rezidenčními soubory, které mohou využívat zázemí divadla. Do programu zařadili i dva festivaly, jejichž cílem je představit tvorbu, která na tomto místě vzniká.
Hudba v hlavní roli
Jedním ze čtyř vedoucích současného Théâtre de l’Aquarium je i Samuel Achache. On sám je režisérem, hercem a hlavně hudebníkem. Propojení divadla a hudby je pro něj zásadním posláním. A přitom to nemusí být v podobě muzikálu, opery bouffe nebo operety. Hudba hraje roli podobně jako herec nebo herečka. Což dokázal už v inscenaci z roku 2017, La Chute de la maison (Pád domu), kterou nastudoval s režisérkou, herečkou a další vedoucí divadla, Jeanne Candel.
Děj se odehrává na počátku 20. století v neznámé nemocnici někde ve Francii. „Je to příběh o ženě, která zemře, ale po třech dnech v márnici se probudí. Celá tato situace pak evokuje nemálo zvratů. Všichni v nemocnici se totiž dohadují, jak je to možné a co s tím udělají. Zmrtvýchvstání se stává otázkou nejen medicínskou ale i náboženskou, spirituální,“ vysvětluje Samuel Achache. Příběh inspirovaný texty Edgara Allana Poea je plný absurdních situací a nechybí ani zpěv. Vše dotváří hudba Franze Schuberta a Roberta Schumanna.
Mahlerova symfonie č. 5
Jeanne Candel je jednou z nejpozoruhodnějších divadelních režisérek mladé generace. Upozornila na sebe už před šesti lety inscenací Le goût du faux (Chuť lži). Pro lyonskou operu pak nastudovala dílo Hanse Krásy, dětskou operu Brundibár. Propojení divadla a hudby také ve své práci nezapře. „Zásadní pro mě bylo setkání s maďarským hercem a režisérem Árpádem Schillingem, s kterým jsem měla možnost spolupracovat na konzervatoři.“
Jedna z jejích inscenací, kterou uvedlo Théâtre de l’Aquarium, je Demi-Veronique (Půl Veroniky). Jeanne je spoluautorkou tohoto titulu i jednou z hlavních představitelek. Zásadní roli ale hraje Mahlerova hudba, která se propojuje s příběhem a tvaruje jej. „Ptáme se, jestli nás hudba řídí, nebo zda hudbu řídíme my,“ říká Jeanne. Podle ní se divadlo ve spolupráci s hudbou transformuje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
