Divadlo má mít společenskou i komunitní funkci, říkají divadelníci z Chebu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sněhová královna

Jak se daří divadlu, které je nejzápadněji položenou profesionální scénou republiky? Do Západočeského divadla v Chebu se vydala Michaela Svobodová. K mikrofonu si pozvaly uměleckého šéfa divadla Zdeňka Bartoše, dramaturgyni Martinu Pokornou a stálici souboru herečku Radmilu Urbanovou. Na těsně porevoluční dobu v pořadu zavzpomínala tehdejší dramaturgyně divadla Alena Zemančíková.

Stálá profesionální scéna byla v Chebu oficiálně ustanovena až v roce 1960. Slavnou éru zažívala v 70. letech, kdy zde působili režiséři Petr Scherhaufer nebo Evald Schorm. Své divadelní začátky tady prožil i Miroslav Krobot a jako do vyhnanství se do Chebu uchýlil Jan Grossman. Mezi slavné inscenace té doby patřila Matka Kuráž a její děti režiséra Luboše Pistoria, ve které hlavní roli ztvárnila herečka v nemilosti režimu, Vlasta Chramostová. Inscenace byla záhy zakázána.

Alena Zemančíková do divadla v Chebu přišla jako lektorka dramaturgie už v roce 1988 a na tuto etapu vzpomínala v rozhovoru s Veronikou Štefanovou jako na ostrov tvůrčí svobody v socialistickém Československu: „Boj o prosazení dramaturgicky nonkonformních titulů jsme nikdy nevzdali. Někdy z toho byl i průšvih. S érou dramaturga Martina Urbana a mého působení je spojeno uvedení Topolova Konce masopustu v roce 1988. Nebylo to vůbec snadné a vypadalo to, že se již hotová nazkoušená inscenace vůbec neuvede.“

Klasika, současná hra, komedie i hudební divadlo

V současné době připravuje soubor střídavě šest nebo sedm premiér do sezony. Kombinujeme velkou scénu a studio D pro šedesát diváků. V Západočeském divadle stavíme na stálém okruhu hostujících režisérů a scénografů a snažíme se, aby tam byla aktuálně moderně pojatá klasika s názorem, pak jsou tam nějaké české premiéry a dramatizace a divácky věčné hudební komedie,“ vysvětlil Zdeněk Bartoš.

Vernisáž

Právě hudební komedie většinou divadlo uvádí ve spolupráci s činohrou Karlovarského městského divadla. Karlovarský soubor byl ze zvůle tamního magistrátu zrušen v roce 2004. Od té doby fungovalo divadlo jako stagiona. Na čas mělo budovu pronajatou Divadlo Bez zábradlí. V roce 2011 byl částečně obnoven činoherní soubor, ale valnou část programu karlovarského divadla stále tvoří zájezdová představení.

Komunitní a společenská funkce divadla

V chebském divadle tvůrce a herce prý drží jedinečná atmosféra. Divadlo má na menším městě, odkud je všude daleko, komunitní a společenskou funkci. „Máme svou fanouškovskou obec, diváky, které vidím snad na každé repríze,“ zhodnotila dramaturgyně Martina Pokorná.

Občas ale divadelníky tíží jistá izolace, kterou si vynahrazují zvaním jiných souborů a vlastní zájezdovou činností. „Festival jednoho herce (koná se od roku 1981) byl opět úžasný, ale zaráží mě malý zájem odborné veřejnosti,“ posteskla si herečka Radmila Urbanová.