Petr Vizina: Nemám názor, nevím

Zatímco technologicky jsme během jednoho lidského života urazili několik světelných let od kalkulačky k Chatu GPT, pokud jde o naši představivost, stále jsme nevymysleli nic lepšího než starodávné mýty a pověsti, včetně té o Golemovi. Hlavní otázka zůstává stejná jako kdysi v kulisách židovského města uvnitř středověké Prahy. Totiž komu má Golem sloužit?

Čtěte také

Petr Vizina: Čahoun na Donbase

Prozatím poslední úvahy se týkají peněz investovaných do té verze Golema, která se prosadí na trhu a dokáže obsloužit co největší publikum. Vyhraje v tomhle souboji Čína nad Amerikou? Ptám se umělé inteligence, jestli její bublina praskne, tedy zda se nakonec ukáže, že investoři to s očekáváním možného zisku přehnali.

Těžko, odpovídá mi ten elektronický Golem, a jak je jeho zvykem, přidává několik důvodů. Zaprvé, technologie je něco reálného, nikoliv pouhá spekulace, ujišťuje mě robot o své existenci a významu. Navíc, nejde jen o tohle naše povídání. Investice do AI jsou generační příležitostí podílet se na další průmyslové revoluci, která mění snad všechnu lidskou práce, od lékařů, přes učitele, až po způsoby kterými, bohužel, stále ještě vedeme války. 

Čtěte také

Petr Vizina: Nesoudit, doprovázet

Technologie o nás jako společnosti mnohé vypovídají podobně jako literatura, písničky nebo divadlo. Golemové a roboti digitální doby nemohou za to, že literární bestseller nebo hudební hit svojí schematičností vybízejí k nápodobě. Napříště už těžko rozeznat, kdo je autorem průměrně nápaditého textu nebo chytlavého popěvku. Jeden český spisovatel to nazval „pokusem o padělání člověka“. O autory tak originálních postřehů v tomto směru strach nemám. 

Přesně před rokem vyšel text nazvaný Antiqua et nova, poznámka k umělé inteligenci, kterou napsali v centru pro uchovávání, studium a novou interpretaci starověkých příběhů, jak bychom pro naše účely mohli nazvat Vatikán. Tamní teologové pozorují sociální změny, které přináší umělá inteligence a v textu o věcech starých a nových, jak zní překlad názvu Antiqua et nova, přidávají několik komentářů. 

Čtěte také

Petr Vizina: Knihovnice nad knihy

Všímají si, velmi stručně řečeno, toho, jak člověk padělal sám sebe. Tedy kdy ohromeně hledíme na stroje procesující miliardu informací za vteřinu, ale jen málo nás vzrušuje, co je pravdivé, nápadité, originální, sociálně spravedlivé nebo důstojné. Na poměry Vatikánu kratičký text, náležící k dědictví papeže Františka, nezní mravokárně natožpak apokalypticky. Pokrokářsky věří, že lidské úsilí v kultuře, vědě nebo v technologiích je zdokonalením viditelného stvoření, což je jedna z pradávných myšlenek, které teologové a teoložky uchovávají a nově interpretují.

Jedním z těch, kdo text Antiqua et nova převedli do češtiny, byl František Štěch, který se průniku teologie a technologie, věcí starých a nových, soustavně věnuje. Vděčím mu za postřeh, že umělá inteligence nezná slovní obraty jako „nemám na to názor, nevím“. Nezdá se to, ale v době, kdy nás sociální sítě stimulují k zaujímání postojů i na věci, o kterých nemáme ani páru, jsou ta tři nenápadná slova výkonem lidského ducha a soudnosti: „Nemám názor, nevím.“