Petr Vizina: Karpatské hry nestárnou

23. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Miloslav Nevrlý

Můj přemýšlivý bratříčku, možná jsi zjistil, že poslouchat je lepší než mluvit. A možná ses proto vydal na cestu ticha stejně jako meditující františkán Richard Rohr, který tuhle civilizační změnu poslední roky předznamenává.

Třeba jsi, bratříčku, prožil, že svět není na jedno použití a objevil jsi náročnou skromnost, jak o ní mluvil evangelík Erazim Kohák nebo současný papež František.

Čtěte také

Nebereš za vděk kdečím, ale vybíráš si, co je vlastně duši nejdražší, ať už jde o oblečení, jídlo nebo dokonce o sex. Říkám Ti, bratříčku, protože takhle tě ve své knize Karpatské hry oslovuje Miloslav Nevrlý, ročník 1933, přírodovědec a skaut, žijící v Jizerských horách. Myslí tím bratrským oslovením i dívky, které se nenechají zmást a najdou v bratrství dost prostoru i pro sebe.

Ať tě taky nesplete název Karpatské hry; slovo hra je tu použité v širším slova smyslu jako strategie lidského jednání. Rumunské Karpaty jsou místem, kam se Nevrlý mohl v oploceném, zadrátovaném světě socialismu ještě tak volně vydat, aby zažil samotu, která je družkou vnitřní lidské svobody.  Knihu napsal poté, co komunisti podruhé zakázali českého skauta. Text je starý téměř půlstoletí a zhruba o tolik předběhl svoji dobu.  

Kdoví, jestli znal Nevrlý zkraje 80. let, kdy kniha prvně vyšla jako samizdat, pořekadlo pronásledovaného hudebního undergroundu, hlavně nesmí zmizet radost. Tipl bych si, že ornitolog, ptáčník, vyhledávající horskou samotu, nejspíš nechodil po tajných rockových koncertech. Jenomže, jak víš, bratříčku, Duch vane, kam chce.

Čtěte také

Hluboké setkání s radostí je u Nevrlého iniciačním zážitkem, připomínající vytržení chasidského světce. Nechci to setkání popisovat do detailu, abych ti nepokazil radost z četby. Ale věř, že podobně jako Nevrlý popisují své životní prohlédnutí velcí náboženští kazatelé a mystici.

Poslouchej dobře: „Do očí mi vstoupily slzy a zmocnila se mě nepopsatelná radost. Viděl jsem náhle vlastní ničemnost a ubohost, a zároveň i slávu, krásu a velikost světa. A na kraji lesa, daleko od lidí, jsem padl do jehličí a válel se po zemi radostí.“ Jakými pohledy by tehdy a možná i nyní okolí počastovalo doktora přírodních věd, přemoženého radostí – v jehličí!   

Skutečný mystik hodný toho jména si však libuje v prozaické všednodennosti. Dočteš se tu třeba, jaké jídlo si máš brát na cestu po horách, poslouchej: „Neber s sebou chutná jídla. Nedobrá, stále stejná strava ti usnadní střídmost. Budeš jíst jenom z nutnosti, z hladu.“ Askeze je předpokladem slasti, naznačuje tvůj zkušenější bratr. Dočteš se, jaký pocit je ležet nahý na pastvinách vydaný nebi, budeš varován před mlsnotou, leností a marnivostí.

Čtěte také

Nevrlý v textu o zbystřeném vnímání popisuje nejen půvaby přírody, ale i partnerského protějšku a nachází mezi nimi souvislost. Poslechni si nejprve, jak básní o tom velkolepém kosmickém divadle, které se opakuje každý den s rozbřeskem. „Hle, záda jitřního mraku jsou dosud tmavá, ale hruď již zářivá. Ten, jemuž ukazuje a vyrovnává nebeskou stezku, jej již ozařuje spod obzoru svým jasem. Vzchází nový den, v něm se odehraje všecko. Také zemřít můžeš, noci se nedočkat. I spánek je krátká smrt. Ale nyní, nový den!“

A teď, bratříčku, sleduj, co z toho rozbřesku vyvodí pro partnerský vztah. Píše: „Za takových milostných jiter, kdy slunce tkví v modři jako planoucí hřeb, si myslívám, že je lepší se milovat jen jednou, jedinkrát v životě s divokou jižní princeznou a za trest zemřít, než tisíckrát objímat lenivého lemura.“

Můj bratříčku, ta kniha, v níž si počteš i ty, i trampka, skautka a mystička, je stále nepochopitelně mladá. Asi proto, že Duch si v ní vane, kam chce. 

autor: Petr Vizina
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.