Petr Vizina: Baroni na kolech

20. září 2019

Dobré ráno! Druhý zářijový víkend uběhlo 90 let od významného sportovního utkání, které však v přehledech a tabulkách důležitých závodů většinou chybí.

Že jde o důležitý mezník, si však myslel i spisovatel Ota Pavel a zmiňuje jej proto ve své povídce Baroni na kolech. Na cyklistické závody do Berouna přijíždějí, jak jinak než na kolech, v září 1929 z jihu od Bratronic sourozenci Blanka a Christian Battagliovi.

Čtěte také

Potomci italského šlechtického rodu, jehož část se usadila na zámku poblíž Blatné, podle všeho nevyrůstali se stříbrnou lžičkou v puse. Pamětníci mluví o otci Quidovi Battagliovi, hospodáři a chovateli kaprů, jako o přísném muži, který vedl děti k lásce k latině a také přísné askezi, maminka Gisela vládla šesti jazyky, ale potomci žili stejně jako všechny děti ve vesnici.

Christian s Blankou se, namísto koní či automobilů, shlédli v té jednoduché konstrukci z devíti krátkých trubek a dvou gumových duší nahuštěných vzduchem, tedy v bicyklu, tehdy ještě bez přehazovačky. O tři roky starší Blanka pořadatelům v Berouně dosvědčí, že bratrovi je šestnáct, čímž mu rok přidá, a tak se mohou oba účastnit závodu Beroun-Praha a zpět. Ten závod bude pro dva sourozence iniciačním zážitkem.

Blanka se později vypraví na svém závodním kole na vlastní pěst a prakticky bez peněz přes Rakousko a Německo do Švýcarska. „Pod sedlem vezla uspořádanou taštičku a v ní střevíce, mýdlo, lak na nehty a rtěnku,“ zaznamenává Ota Pavel a okouzleně pokračuje: „Jela v šortkách a proti dešti vezla z impregnované látky pelerínu podobnou kněžskému ornátu. První noc přespala mladá baronka ve stodole na slámě. Ráno si namalovala rtěnkou pusu a šla požádat hospodáře o trochu mléka. Měla úspěch.“  

Čtěte také

Později se Blanka ve Švýcarsku vdá za cyklistu – akrobata, ten však záhy zemře. Blanka Battagliová se vrací do Bratronic, dochová k smrti svého otce, maminku, postará se o svého bratra. Režisér Petr Václav natočí zkraje 90. let portrét této výjimečné a krásné ženy, která se živila jako hospodářka i jako hrobařka a žila většinu života jako nájemnice v rozpadajícím se rodinném zámku, zabraném nejprve nacisty a po válce komunisty.

Christian, jemuž kamarádi cyklisté říkají Krista, si vede zápisky. Víme proto, že v životě ujel na kole zhruba 935 tisíc kilometrů, dojel do cíle tisícovky závodů, zvítězil na jediném z nich, nestal se tedy slavným závodníkem, jak si kdysi přál. Každý nemůže být mistrem světa, poznamenává k tomu Ota Pavel, pro něhož je však svobodný pán von Battaglia jeden z největších sportovců na světě, přestože nepřekonával rekordy a nezískával medaile.  Od roku 2002 má v Bratronicích na návsi pomník. 

O tomhle si povídáme a opíráme se přitom do pedálů po silnicích směrem na jih, k Bratronicům, kde Battaglia se sestrou žili. Pro závodní cyklisty je to vlastně poutní místo. Christian Battaglia je patronem všech, kdo se staví na startovní čáru, aniž by měli šanci na umístění a medaile, přesto s trénováním a závoděním na kole nemohou přestat. Podobně jako Battaglia, který nakonec do cíle svého vlastního života dojel v šestasedmdesáti v sedle závodního kola.  

Čtěte také

Baron na kole nepřipomíná životem nic z populární představy o životě na zámku. Za komunistů jej na pět měsíců neprávem drželi ve vězení, celý život pracoval jako dělník, byl taky závozníkem. Každé ráno ať padal sníh nebo pršelo, jel dvacet kilometrů na kole a pak zpět domů, po rachotě ještě vyrážel trénovat.  Není podstatné, zda je pravdivá legenda, že Battaglia jezdil závody na vodu a suché kůrky, které byly jeho potravou. I tak jeho život připomíná askezi řeholníka, jehož prací je meditace v sedle bicyklu.

Slyšel jsem nedávno kazatele říci, že práce je částí našeho hořkého údělu tady na zemi. Že v ráji je havaj, v ráji že se nepracuje.

Nezdá se, že by to Battagliův příklad potvrzoval. Nevidím u něj cyklistiku jako nějaký koníček nebo povyražení po práci. Nevidím šev mezi povinností a zábavou. Práce je jediný způsob, jak ze sebe můžeme udělat to, čím chceme být. Prací sami sebe dotváříme, v tom je její důstojnost. To zní, přiznávám, při vzpomínce na Battagliu zbytečně vznešeně.

Konečně, život cyklistického patrona z Bratronic všichni milují, ale nikdo by ho nechtěl sám žít. Takhle popisuje Ota Pavel jeho každodenní začátek. „Byl jsem na zámku, když vstával v pět hodin do práce. Ukrutně nadával, napil se studeného kafe, pak ze džberu ještě čisté vody a vzal si kus chleba. Vyvedl kolo před zámek a pak mi řekl v tom deštivém dni: ‚A teď začíná sport.‘ Rozkýval se nad sedlem a už se neohlédl, ani nezamával. Nerozloučil se. Je svůj jako řeka nebo vítr.“ 

autor: Petr Vizina
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...