Pavel Kopecký: Hacknutá čeština

3. červen 2019

Narozeniny mi do rukou vložily nový slovník, který bych každému doporučil aspoň potěžkat. Ne snad proto, že je to macek, ale proto, neboť si myslím, že může každého zaujmout. A dokonce si troufám říct, že také pobavit. Asi vás hned napadá, jak si můžu být takhle jistý. Slovníky jsou přece málokdy líbivé čtivo. Cože je to tudíž za dílo, když slibuje potěšit i občany, kteří nejsou ani lexikografy, ani bibliofily, ba ani – bůh chraň – knihomoly.

Na sklonku loňského roku vydaná publikace se jmenuje „Hacknutá čeština 2.0“. Slyšíte dobře. Název je to přitom přiléhavý. Jde o nezvyklé pojmenování publikace, jejíž podtitul zní „Neortodoxní slovník dnešní mateřštiny“.

Elektronický předchůdce knížky, co už nyní vlastně máte tak trochu v rukou, vznikl před deseti lety a jeho slovní zásoba utěšeně narůstá. Základní kámen téhle neviditelné budovy položil „lovec slov“ Martin Kavka. Autor, který za klíčovou inspiraci vděčí městské hromadné dopravě. Jedná se prý o „klasickou tramvajovku“.

Vyslechl totiž neotřelou rozmluvu spolucestujících dívek, jež plynně užívaly zcela nevídané obraty. Když neběžných pojmů nasbíral víc, usoudil, že narazil na vrstvu národního jazyka, co nesmí v žádném případě zapadnout. Načež se zrodil web, na nějž může volně přispívat veškerý lid. Snaze vytvořit český „Urban Dictionary“ se začalo dařit, čemuž ostatně nasvědčuje i ona tištěná mutace.

Pavel Kopecký: Mlýnek na maso

Dělník umývá reklamu

Nedávno se v západních Čechách provalil případ vykořisťování rumunských dělníků, kteří se u nás zabývali výrobou (či spíše „byli nasazeni" do výroby) hřbitovních věnečků a vánočních ozdob. Zatčena byla čtyřčlenná banda sestávající ze tří cizinců a jednoho našince, která Rumuny - občany Evropské unie - násilím nutila pracovat cca dvanáct hodin denně, za což dostávali „malý předvánoční dárek" nebo spíš almužnu 500 Kč týdně, někdy ani to ne.

Knižní výběr z internetové pokladnice, kam ročně přibude zhruba 3000 pojmů, se vskutku povedl. Potvrzuje pravdivost mínění svého duchovního otce, který o pomyslném webovém předkovi publikace říká: „Ukazuje, že čeština má šmrnc, vtip i budoucnost. Zahrnuje zbrusu nová slova, ale i slangové, regionální či jinak zajímavé výrazy ze všech zákoutí mateřštiny. Češtinu 2.0 vytváříme my všichni každý den.“

Slovní zásoba, jakou nalezneme v dotyčném slovníku, byla lapena na ulicích, v obchodech, na společenských nebo kulturních akcích, v MHD, v e-diskuzích a ani příkladný Ottův slovník naučný by jistě neobsáhl, kde ještě.

Přitom nikde v ucelené podobě k nalezení dlouho nebyla. A když, tak ve slovnících neologismů, jež ovšem mívají dlouhé roky zpoždění. Takhle vznikla kolektivní práce, do níž pojmy přibývají neustále a v reálném čase. Mohou být tudíž zachyceny i slůvka či spojení, po nichž by se záhy slehla jazyková zem.

Pavel Kopecký: Mikromanifest za zbojníka Jánošíka

Václav Jiráček jako Jánošík

Loupežník Juraj Jánošík je nesporně slavná postava, jejíž věhlas přesáhl i hranice někdejšího Československa. Zbíjal, nezabíjal, možná plnil zpravodajské úkoly, za žebro ho pověsili na hák - jak se říká, za dobrotu na žebrotu. Zpívají se o něm písně, do pověstí o jeho pásu nezranitelnosti se promítají historky, které si sdělovali už staří Germáni o svých velmožích, podarovaných zdobenými předměty římské provenience.

V knižním výboru jsou tři tisíce hesel uspořádány tak, aby se, cituji, „vedle výronů jazykové kreativity a komiky objevila také slova s regionální příchutí a vedle nich přejímky, výrazy slangové, profesionalismy a tak dále. Některá slova přežívají v jazyce už dlouhou dobu, jiná jsou supernová.“

Aby byl mimořádně poutavý slovník ještě poutavější, je doplněn o krátké postřehy devíti osobností, jejichž pracovním nástrojem se stala soudobá, živá čeština. O vztahu k ní tak v krátkých zamyšleních promlouvá blogerka, lektor tvůrčího psaní, herec, básník, překladatelka, sloganistka, stand-up komik, lingvistka a jeden již bohužel zesnulý profesor slovanské a baltské filologie.

Nemyslete si, nechci mluvit jen tak kolem a chválit zajíce v pytli. Podívejme se též graficky zajímavé knížce společně na zoubek. Když jsem jí prvně, namátkou otevřel, bylo to u písmene gé, dostalo se mi až nečekaného poučení o moderním životě. A to hned dvakrát za sebou. Nejprve prostřednictvím hesla „Google efekt“, což dle definice značí „lenivění mozku způsobené nezájmem učit se cokoliv nového, protože vše je přece možné najít na Googlu“. Vzápětí, ob řádek, mi potom padlo do oka sousloví „Gottův syndrom“ čili „touha pokračovat v činnosti i přes úbytek sil. Podle zpěváka Karla Gotta“.

Pavel Kopecký: Pirátské republiky

Piráti z Karibiku - Na konci světa

Na jedné internetové stránce je vtip filosofujícího kreslíře Vladimíra Jiránka, který zobrazuje natěšeného turistu, vítaného portýrem cestovní kanceláře Pirat Travel Agency. Zřízenec má dřevěnou nohu, pásku přes oko a exotické palmy na poutači v pozadí rostou do nebes. Prostory pro pirátství jsou skutečně nezměrné a bukanýři stále s námi. Když nikde jinde, tak je potkáváme právě v cestovkách, na silnicích všech tříd, ve stáncích s levnou středoproudou hudbu a s filmy (tam, kde lze zakoupit i pokoutně vypálené Piráty z Karibiku).

Jenom o pár stránek později jsem si rozšířil obzory prostřednictvím „háelpéčka“. Aneb HLP. Nezameňuj však, vážený posluchači, s HDP, hrubým domácím produktem. Byť s hospodářským obratem také tahle zkratka úzce souvisí. „Háelpéčko“ je totiž „hluboký lidský příběh“. „Dojemně laděné televizní zpravodajství doprovázené jímavých hudebním podkresem a hrobovým tónem hlasu reportéra.“

Po téhle informaci mě napadlo, že to raději vezmu víc zkraje a nalistoval jsem písmeno „bé“. Pod ním jsem však zase vyčetl, že „bankromat“ je „výherní (případně i výdejní) automat, do něhož člověk nasype veškerý obsah peněženky. Kdežto níže uvedený termín „bankster“ představuje jakousi jeho živou obdobu. Tedy „lupiče v kravatě obírajícího lidi legálně pod záštitou bankovního domu“.

Ani to není bez zajímavosti, nicméně lidová moudrost, tvořivost a vtip se v „Hacknuté češtině“ dotýká i jiných oblastí než komerčních médií a bankovnictví. Například školství. Nyní už proto vím, že „budižknietzschemu“ značí „absolventa filozofické fakulty s hlavou plnou teoretických mouder, ovšem bez praktických dovedností“.

Pavel Kopecký: U nás v Kostelci

17. listopad 1989

Poslední dobou se v naší zemi mimořádně řeší, jestli my, Češi, dokážeme myslet či jednat bez ideologických berliček a pokrytectví.

Pro změnu oděvní vkus zase přibližuje heslo „mykosexuál“. Což je, prosím, „člověk, který je vždy oblečen tak, jako by šel do lesa na houby“.

Nesmírně barvité jsou i četné pojmy z oblasti erotična. Nicméně můj příspěvek nebude zveřejněn po 22.00 hodině, a tak sféru sexuality necháván případnému čtenářskému zájemci. Ať jej ale bude motivovat k četbě „neortodoxního slovníku“ cokoli, určitě neprohloupí. Navíc snadno pozná, že naštěstí pořád existují lidé, pro něž je bohatství rodné řeči přirozenou a zábavnou hodnotou.

autor: Pavel Kopecký
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.