Od skleněného pokoje po trezor na kožichy. Projděte si s námi vilu Tugendhat

„Když tyto prostory a všechno, co v nich je, nechám na sebe působit jako celek, potom shledávám zřetelně – to je krása, to je pravda. Pravda, můžeme na ní mít různé názory, ale každý, kdo tyto prostory vidí, pozná dříve nebo později, že zde je opravdové umění,“ prohlásil Fritz Tugendhat v roce 1931, rok poté, co byla dokončena stavba vily, kterou společně s manželkou Grétou nechali vystavět podle návrhu Miese van der Roheho.

Volný plynoucí prostor a technické novátorství

Oba mladí lidé pocházeli z rodin, v jejichž majetku byly významné brněnské vlnařské továrny. Exkluzivní stavební parcelu s výhledem na město daroval Grétě její otec Alfréd Löw-Beer, na stavbě se manželé domluvili už před sňatkem.

Majitelé vily Tugendhat kladli důraz na jednoduchost a zajímavé materiály|foto: vila Tugendhat

Během dvou let byla na svou dobu zcela jedinečná vila dokončena. S velkým „skleněným pokojem“, jehož okna tvořící stěny pomocí automatického mechanismu zajížděla do země, s novátorskou ocelovou konstrukcí, s jemným interiérem vybaveným ušlechtilými materiály. „Teď právě jsme vešli prosklenými dveřmi do hlavní obytné haly, kde je plně aplikován Miesův koncept volného plynoucího prostoru nebo neohraničeného půdorysu,“ říká Dagmar Černoušková ze Studijního a dokumentačního centra vily Tugendhat. Postupně můžete spolu s ní v ArtCafé projít celou stavbu tak, jak vypadala v roce 2007, v době před poslední důkladnou památkovou obnovou.

Vilou prošla historie, od gestapa po cvičící děti

Tugendhatovi domu užívali pouhých osm let, v roce 1938 emigrovali před nacisty, nejprve do Švýcarska, pak do Venezuely. Opuštěný dům zabralo gestapo, došlo ke značným úpravám a ke konci války v devastaci pokračovala osvobozenecká vojska.

Z filmu Skleněný pokoj, ve kterém je – stejně jako v literární předloze od Simona Mawera – vila Tugendhat hlavní postavou.|foto: Bioscop

Ve vile byla škola rytmiky, později rehabilitační středisko. V 60. letech se začaly objevovat snahy o záchranu a kulturní využití stavby. Od roku 1963 je vila na seznamu kulturních nemovitých památek, v 80. letech proběhla první obnova. Ve vile se na začátku devadesátých let dělilo Československo a od roku 1994 je ve správě Muzea města Brna, které ji zpřístupnilo veřejnosti. V roce 2001 byla zapsána do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO a v letech 2010 až 2012 prošla kompletní rekonstrukcí, která jí vrátila původní materiály i vybavení.

V první části ArtCafé vás zveme na procházku po vile, v druhé pak Dominik Gajarský představuje hudební novinky a programový šéf Radia Wave zve na oslavy 13. narozenin své stanice.