Norbert Schmidt: Dům v domě v Českých Budějovicích

Přitom zdaleka nejde jen o estetiku. Dům umění je díky Michalu Škodovi prvotřídní evropskou laboratoří, místem setkávání, přemýšlení a dialogu – nepostradatelnou platformou aktivní občanské společnosti.

Čtěte také

Norbert Schmidt: Donnerstein

Michal Škoda ale bohužel letos končí. Loučí se výstavou Dům v domě, kterou domluvil s architektonickým atelierem Malý Chmel. Studiem, které se svým návrhem přestavby Domu umění vyhrálo mezinárodní architektonickou soutěž. Přestože se Budějovice staly Evropským hlavním městem kultury pro rok 2028 a renovace Domu umění směřovala k této události, město před nedávnem dlouho projednávaný projekt poslalo k ledu. 

Kurátor Škoda svou poslední výstavou mimo jiné názorně připomíná, jak skvělá a potřebná by byla architektonická proměna starého domu na náměstí Přemysla Otakara II. Vynikající program galerie by se mohl rozrůst do úplně nových dimenzí. Architekti Malý Chmel totiž novou bílou vestavbou zcela „přestavěli“ pět pokojů dosavadní galerie a předvedli, co všechno současná architektura na velmi omezeném půdoryse dovede.

Čtěte také

Norbert Schmidt: Město bez lidí

Galerii, kde v jejích základních konturách dodnes můžete rozeznat starý měšťanský byt, proměnili v labyrint, prostorovou skicu, model architektury v měřítku jedna ku jedné. Architekti vytvořili malou ale na tvarové, světelné i myšlenkové podněty bohatou prostorovou soustavu různorodých atmosfér. Představili prostor pulzace, prostor jako cestu, hledání, ale i zastavení, prostor jako kontinuum s mnoha překvapeními, prostor stlačení i nadechnutí.

Architektonická intervence zároveň nabídla jeviště pro několik modelů vybraných projektů studia. Předně tu samozřejmě uvidíte vítězný návrh pro Dům umění v Českých Budějovicích, pak například dvě školy – do Černošic a Nezamyslic. Následuje Dům v sadu, Dům o sedmi podlažích nebo projekt městského bydlení Čtyři dvory. Půdorysy, vizualizace a základní popis najde zvídavý návštěvník v přehledném samostatném sešitu.

Čtěte také

Norbert Schmidt: František

Když jsem ale asi po hodině z galerie odcházel, zmocnilo se mě pokušení všechny ty bezvadné architektonické modely z výstavy vyházet. A do Domu v domě rozestavět barevné sochy, třeba ty radostně jásavé od Niki de Saint Phalle nebo tajemně krvavé od Anishe Kapoora. Do každé místnosti jednu.

Možná by ale bylo ještě lepší nasbírat venku podzimní listí – zlaté, okrové, rudé, hnědé… i to se zbytky zelené bych ze stromů setřásl. Listy bych pak roztřídil podle barev, aby každá místnost dostala jiný štych. Vzápětí se vynořuje ještě bláznivější myšlenka. Co takhle nabrat studenou vodu z jihočeských rybníků a rozlít ji po šedé podlaze galerie? Alespoň půl metru, lépe: metr vysoko.

Čtěte také

Norbert Schmidt: Hřbitov, kde je pochovaný dědeček Ottly Kafkové

Do vstupní místnosti bych nalil vodu ze Světa nebo Rožmberka, do trojúhelníkové komůrky bych přečerpal pár litrů z Bezdreva, do galerijních kádí napustil Řežabinec, do hvězdy patří hladina z Naděje a pro poslední ovál bych smíchal vodu od husitské Sudoměře: díl z Markovce a díl ze Škaredého, abych sem tak nějak přenesl i slavnou hráz, u které kdysi malé Žižkovo vojsko na hlavu porazilo armádu těžkopádných pánů.

Anebo bych galerii nechal prázdnou. Zamknul dveře a klíč zahodil.

Třeba by ten krásný prostor někdo v nějakých lepších časech zase objevil, otevřel a znovu rozsvítil.