Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech

Anna Bolavá: Můj spolužák Daniel Gabriš

Vyprávění pojednává o jednom krátkém letním kamarádství dvou malých kluků. Jeden pochází ze spořádané rodiny, jedináček hrající na housle, druhý žije jenom s tátou a dospívající sestrou a je řekněme už od pohledu trochu zvláštní. A navíc zřejmě umí něco, co může hodně ublížit.

Jan Štifter: Medúzy

Příběh se odehrává na samém konci druhé světové války v Českých Budějovicích. Příběh o poutu mezi dvěma sestrami, které byly pro smrti rodičů násilně oddělené, příběh o radosti z konce války a také příběh o prvním vysílání budějovického rozhlasu.

Stanislav Beran: Sdílené štěstí je štěstím dvojnásobným

Příběh vypráví o krizi padesátníka, prázdném hnízdě a nové chatě. Milan je učitel s aprobací čeština a dějepis, v celkem harmonickém manželství žije už spoustu let. Teď ale přišla změna, která zákonitě přijít musela. Dvě dospělé dcery se osamostatňují a opouštějí hnízdo. Co dál? Čas, který s manželkou teď mají, je jen jejich vlastní.

Dalibor Vácha: Noční lovci

Noční lovci, právě tak se říkalo letcům, kteří za druhé světové války sloužili v nočních stíhacích perutích britského Královského letectva. Nejvíce našich nočních stíhačů sloužilo v řadách slavné 68. perutě.

A právě o nich je stejnojmenná povídka českobudějovického historika a spisovatele Dalibora Váchy. Příběh je o mladých mužích, kteří denně nasazovali své životy, aby je po válce v rodném Československu čekal v lepším případě kariérní sešup, v horším kriminál.

Věroslav Mertl: Zápis z vlastního pohřbu

Povídka je lehce znepokojivou konfrontací s nedílnou součástí lidského života, totiž s jeho koncem. Stejně jako v ostatních povídkách první autorovy sbírky „Stín blaženosti“ i zde Věroslav Mertl zachycuje konflikt mezi blaženým rozjímáním a neúprosnou realitou v životě člověka.

Jako posluchači se tak přenášíme do jednoho nedělního dopoledne, které se stává kulisou pro poslední cestu Rudolfa Nedobytného, pedagoga, praktického filozofa, bývalého školního inspektora, ale zejména člověka, kterého má, či snad spíše chce, jen málokdo vyprovodit.