Petr Šourek: Ztráta nevinnosti optického vlákna

„Ukážu vám to,“ začal listovat mobilem. „Když dron ztratí signál, je k ničemu. Mají tam rušičky. A tak drony napojili na optické vlákno, aby se nedaly rušit. Dron za sebou vlákno vleče. Třeba osm kilometrů nebo dokonce čtyřicet. Celé vesnice jsou pokryté optickými vlákny jako pavoučí sítí. Optická vlákna jsou všude, vidíte? Jak se toho zbaví? To nepůjde dát pryč, vlákno se vám zamotá třeba do kol…“

Čtěte také

Petr Šourek: Neústavní zejména

Pro pana Hájka to není jen další zpráva z fronty. „Všechno se dá použít jako zbraň,“ pokrčil jsem rameny.

„To máte pravdu,“ odpověděl smutně pan Hájek: „Ale víte, my, co dlouho děláme s optickými vlákny, my je máme rádi.“

Mohli bychom být v pokušení rezervovat nějakou věc jenom pro dobré, humánní účely. Třeba sanitku – s tím všichni souhlasí. Pojistíme to množstvím psaných i nepsaných konvencí. A není to marné. Lidé se nechají přemluvit, aby určité prostředky neužívali v situacích, kdy by jim mohly přinést výhodu v boji.

Čtěte také

Petr Šourek: Věda jako Československo

Říkám, že lidé se nechají přesvědčit, a možná už v té formulaci slyšíte, že mluvím o politice. Lidé se nechají přesvědčit do té míry, nakolik je pro ně válka pokračováním politiky jinými prostředky. Nakolik jsou občany, potažmo světoobčany, to znamená občany metaobce zvané lidstvo.

A také záleží na tom, nakolik oni vládnou svými prostředky a nejsou jimi ovládáni. Říká se, že vás ovládla slepá nenávist, ale i ta nejzaslepenější nenávist má zbytky zraku a je otázkou politického přesvědčení.

To když se dostanete do vleku technických možností, jednáte skutečně naslepo. Děláte věci, o kterých stricto sensu přesvědčeni nejste, a přesvědčujete se o nich, až když je uděláte. Jak se konflikt eskaluje, musíte dělat všechno, co dělá nepřítel, a využít všeho, co využít jde.

Čtěte také

Petr Šourek: Skříňka číslo 66

Optické vlákno se na rozdíl od lidí o ničem přesvědčit nedá. Ani nášlapná mina nebo internetový prohlížeč. Jenom pojistka proti zneužití se na něj dá dát.

Kredit vaší pistole

Je to lákavé učinit svět bezpečnějším. Ale… ale není nebezpečnější hračka než pistole, která zabije jenom zlého člověka. A dobrým neublíží.

Dnes to dávno není jen teorie. Současná technologie umožňuje napojit věci a lidi na neomezený systém virtuální kontroly, který bude jejich pohyb držet v mezích. Nemusí to být rigidní výčet zákazů a zapovězených zón, může to být flexibilní bodový alias kreditní systém, který dobrým lidem umožní střílet na špatné, ale ne naopak.

Čtěte také

Petr Šourek: Rozhovor s cenzorkou

Jak takový kreditní systém funguje? Kdo nesplní podmínky vstupu do obchodu, na koncert nebo do manželství, je neslyšně zablokován. O zákazech neuslyšíte, naopak: vstup se bude prezentovat jako zasloužená odměna. Člověk s nízkým kreditem je zneviditelněn. Vidět jsou pouze úspěšní lidé s dobrým kreditem.

Fungování kreditního systému jsme viděli na sjezdovkách během covidu. Kreditní systém se prezentuje jako bezpečný svět pro ty, kdo nejsou nebezpeční.

Kreditní systém se nevztahuje jen na lidi, ale i na témata. Některé věci jsou nebezpečné, jiné neškodné. Jenže o věci jde až v druhé řadě. První jsou dnes slova.

Digitální technologie jde na fyzický svět přes virtuálno. A to má závažné politické důsledky. Projevy na síti se dají kontrolovat snáz než události v reálném světě. Policajtování internetu je dnes oblíbený akademický sport. Slova se kontrolují snadno, a tak se kontrolují hodně, a ještě víc, a ještě a ještě... A to má neblahé politické následky.

Čtěte také

Petr Šourek: Černožluté vidění

Představte si, že se chceme dohodnout, jak užívat optické vlákno. Optické vlákno je teď zbraň. Čili nemá zrovna ten nejlepší kredit. Není tedy vhodné odstranit nebo potlačit zmínky o optickém vláknu?

Tím se ale tiše podvazuje diskuse o důležitých tématech a nebezpečných věcech. Předjímají se rozhodnutí, která měla být výsledkem debaty a politického vyjednávání. Veřejná sféra se smršťuje. Důležitá rozhodnutí se dějí mimo ni. Lidé ztrácejí důvěru v politiku. Přestanou věřit, že si věci můžou vyříkat. Obec se rozpadá.

Věci nepotřebují slova. To my potřebujeme slova – neregulovaná slova, abychom se vzájemně přesvědčovali a domlouvali, jak budeme s věcmi nakládat.