Petr Šourek: Věda jako Československo

Baconovskému úklidu dnes říkáme věda. Chaoticky posbírané informace hoďte do koše, radí na začátku 17. století Bacon, a nahraďte je systematicky posbíranými poznatky. A nepřeskakujte! Postupujte po pořádku, stupínek po stupínku vzhůru tak, abyste z abstraktních vrcholů zase snadno slezli zpátky ke konkrétním experimentům.

Čtěte také

Petr Šourek: Skříňka číslo 66

„Naše cesta nevede po rovině, stoupá a klesá, nejdřív stoupá k obecným principům a pak klesá zase ke konkrétním věcem/

Neque enim in plano via sita est, sed ascendendo et descendendo; ascendendo primo ad axiomata, descendendo ad opera,“ říká Francis Bacon v Novém organon. V metodické oscilaci mezi konkrétním a abstraktním spočívá pro vědu specifický způsob objevování a vynalézání nových věcí. Vědec se nevrací dolů ke stejné věci, ze které vyšel. Koordinovaně klesá k nové – k objevu. Od něj pak stoupá k nové teorii, která se musí následně osvědčit dalšími objevy.

Francis Bacon výslovně pohrdá horizontálním přenosem zkušeností z jedné disciplíny do druhé (traductione experimentorum unius artis in alias), i když z ní jistě vznikne leccos užitečného (multa nova inveniri possint ad humanam vitam et statum utilia).

Čtěte také

Petr Šourek: Rozhovor s cenzorkou

Podle Bacona horizontální přenos nepřinese nic převratného (minora de ea speranda sunt). Naopak principy odvozené řádným způsobem z pozorování nám (jako Jeníčkovi, který vylezl na strom) ukáží cestu k průlomovým zjištěním… a vynálezům.

Nevědecká představa o vědě

Myslíte, že se představa o vědě liší od jiných představ? Samozřejmě, že ne. Představa o vědě může být stejně nevědecká a slabě podložená jako všechny ostatní představy. Pokud k ní dospějeme halabala z náhodných a částečných pozorování, bude to představa neúplná, pokroucená a dutá.

Francis Bacon takové představě říká anticipace. Anticipovat znamená předjímat, představovat si, že něco nějak je, ale zhusta není, protože naše představa byla nezralá, předrychlená. Problém vratkých anticipací roste s mírou zobecnění. Čím výš se vzpínáme ve svých představách, tím slabší jsme v kramflecích, protože nám k tomu, abychom si vytvořili o věci správný pojem, chybí přiměřená základna.

Čtěte také

Petr Šourek: Kosa

A přesně to se nám stalo s vědou.

Totalitní Československo

Představme si to jako Československo. Když se řekne Československo, lidé si představí masarykovskou republiku, ale po většinu své existence bylo Československo totalitní satelitní stát s levicovou diktaturou. Ideální Československo se od dějin Československa liší podobně jako dějiny vědy od vědeckého ideálu.

Věda sloužila k udržení absolutistických monarchií, stavovských výsad, parlamentní demokracie, oligarchií, diktatur… Sloužila nacionalismu, totalitě, rasismu, antisemitismu… Věda byla a je taková, jakou ji společnost, vlády, tyrani, osvícení i neosvícení panovníci a mecenáši chtějí. Ve svobodné společnosti bude věda svobodná, ve zkorumpované zkorumpovaná.         

Čtěte také

Petr Šourek: Černožluté vidění

Naprostá většina dnes publikovaných vědeckých výsledků je klamná. V oborech jako biomedicína nebo psychologie je situace alarmující. Tři čtvrtiny výzkumu jsou k ničemu. Výsledky publikovaných experimentů se nedaří nikomu zopakovat. Říká se tomu replikační krize.

Stanfordský statistik John Ioannidis popsal masivní kolaps empirické vědy v roce 2005. Víme to tedy už dvacet let! Empirickým vědám spadl řemen a mašinérie vědeckého provozu jede naprázdno. Vědci publikují, sbírají body, jsou za to placení, ale jejich výsledky jsou k ničemu. 

Jen málo z empirického poznání vědy dosud proniklo do veřejného povědomí. Brání tomu PR vědeckých institucí, které si říká popularizace vědy. Reklamní pohádkáři pěstují u veřejnosti nerealistickou představu o vědcích a jejich práci. Přívalem placené publicity vytlačují kritickou vědeckou žurnalistiku.

Čtěte také

Petr Šourek: Zákaz pes

Výsledkem je, že jsme ve vztahu k vědě dnes podobně předpojatí, jako byla věda předpojatá ve vztahu k přírodě na začátku 17. století. Chce to baconovský restart. Namísto PR vědeckých institucí potřebujeme nezávislou žurnalistiku, aby nás informovala, co vědci skutečně dělají.