Petr Šourek: Zákaz pes

Vždycky když jdu kolem, „zákaz pes“ mě rozesměje. Lapidární vyjádření, brutálně efektivní vzkaz všem pejskařům ve výšce psích očí. Takhle podle mě funguje jazyk – rodný, nerodný, mateřský, otcovský nebo pěstounský, jazyk – nástroj myšlení a jednání, sluha, džin, co pohotově vyskočí z lahve s otázkou: „Co si přeješ, pane, vyjádřit?“

Čtěte také

Petr Šourek: Děti systému

Zákazy vstupu psům v češtině pamatují monarchii. Český pravopis se zapomněl někde v exilu, nejspíš s Moravskými bratry. Koncovky se zaklínají Janem Husem. Děti zpívaly s tvrdým y, páč jsou ženského rodu. Bože, co je to za argument! Co je to za pravidlo! Co to vyjadřuje? K čemu to slouží? Spisovný jazyk, kterým se většina národa nenaučí psát za celý život!

„Zákaz pes“ je gramaticky chybný, jistě, ale nerozumíte snad, co se chce říct? A kdyby děti zpívali s měkkým i, nevíme leda tak, komu a co zpívaly, určitě vám neujde, jakou činností se dětičky zabývaly, a to i kdyby to byla činnost pouze s jedním n.

Čtěte také

Petr Šourek: Despota

„Zákaz pes“ je chyba, ale není mnohem větší chyba pěstovat jazyk, o který imervére zakopáváte? Který vás vychovává a cepuje. Plný záludných chytáků, na kterých jste snadno usvědčeni z překročení rychlosti myšlení tam, kde se nejvíc cení neurotické postávání v koloně pomalu popojíždějících pravidel.

Architekti našeho spisovného jazyka byli projektanti bez základů UX – user experience. Na jazyk se nedívali z pohledu uživatelů. Hleděli na uživatele skrz jazyk. Tíhli k purismu a představovali si, že nás vylepšený jazyk polepší, že čistý jazyk český vydestiluje ryzí Čechy, národ – extrakt neposkvrněný cizáckými móresy. Jazyk proměnili v polepšovnu národa.

Čtěte také

Petr Šourek: Mokrý poldr

Purismus podřizuje jazyk vyššímu etickému ideálu, výchovné misi. Puristé sní, jak jazykem kolektivně polepší člověka. Touží vytvořit bezpečné, jazykově čisté prostředí, kde se jemnocitné uši neraní o ostrá slova.

Puristický jazyk je výrazem těchto snah: je policejní, hygienický, protekcionistický a alergický. Těžko se jím mluví, vyjadřuje. Zato se tou lepšomluvou jeden vycajchnuje, ukáže, jak dobře to s národem nebo utlačovanými myslí.

Nosočistopleny dnes odvál čas. Místo nich nastoupila hoststva, inkluzivní dvojtečky, hvězdičky, lomítka… Inkluzivní purismus k nám dorazil ze zemí tradičně puritánských. Morálka je opět na prvním místě. Až po ní smí jazyk sloužit běžné komunikaci.

Čtěte také

Petr Šourek: Zrcadlová bakterie

Když vám nevyhovuje jedno pravidlo, můžete použít jiné. Inkluzivním puristům nesejde na tom, jak se proskribovaným jevům vyhnete. Není důležité jak, hlavně, že to sobě i druhým hezky komplikujete.

Slovo homosexuál zní necitlivě, informoval nás loni v létě časopis Cosmopolitan. Místo něj máme používat ohleduplnější gay či lesba. Jak se homosexuál dostal na jeho seznam, vysvětlil Karel Pavlica z Ostravské univerzity: „Jednak jde o výraz často používaný nepřesně jako zastřešující termín pro celou skupinu osob genderové, sexuální a vztahové rozmanitosti a jednak jde o výraz stigmatizující: homosexuální orientace jako něco, co se léčilo.“

Co je tohle za poradenství? Slovo homosexuál se užívá jinak než gay, třebaže obě slova mohou označovat stejnou osobu. Těžko někdo vyrazil do „homosexuálního baru“, aby tam za zvuků kladkobřinkostroje poklábosil s kamarády „gay orientace“.

Čtěte také

Petr Šourek: Aerosardinky

Puristický poradce Cosmopolitanu naložil s homosexuálem stejně jako národovecký purista kdysi se šlojířem: nečisté slovo šlojíř pochází z němčiny, nahraďme ho proto závojem – slovem vypůjčeným ze slovanské polštiny.

Cíle purismu byly a jsou nedosažitelné. Jazyk se nedá očistit. A od stereotypů už tuplem ne. Jazyk je přímo továrna na stereotypy. Purismus je kulturní parkur. Když chcete někam dojet, nevezmete to cikcak přes překážkovou dráhu.

Já jsem antipurista. A proto se mi líbí ZÁKAZ PES. Zašel jsem vám ho zdokumentovat. Vždycky mě rozesměje, ale tentokrát tam stál pes a smutně hleděl dovnitř. Fotku najdete na webu Vltavy.