Petr Šourek: Zrcadlová bakterie

V rekonvalescenci z covidu padlo moje oko na článek v časopise Science. Máme si dát pozor na pokusy se zrcadlovými bakteriemi! Zrcadlové patogeny jsou na levačku se vším živým, snadno tak překonají naši imunitu.

Čtěte také

Petr Šourek: Aerosardinky

Řekl jsem na levačku, to se hodí říct u DNA, jejíž nukleotidy jsou pravoruké. Naopak u aminokyselin by to bylo na pravačku, protože aminokyseliny jsou levoruké. Život se vyvinul vždy jen na jednu stranu, a z té druhé pak může přijít nečekaný úder. Jak vážný, to nikdo neví. Je však jisté, že by byl nečekaný.

Proč je život asymetricky jednoruký – homochirální, se jenom spekuluje. Vědci tomu chtěli přijít na kloub, a že tedy zkusí vyrobit život na levačku. Byli zvědaví, jestli to jde. Už víme, že ano. Je to dobrá zpráva? Spíš ne. Zatím nevíme, k čemu to bude, ale bude to problém a nevypočitatelný patogen.

Autoři varovného článku v časopise Science došli k závěru, že „je třeba široká diskuse, abychom se rozhodli, jak dál“. Na článku se podílela také syntetická bioložka Kate Adamala, která Guardianu řekla: „Neměli jsme začínat zrcadlový život vyrábět…“

Čtěte také

Petr Šourek: Chytrý kluk

Neměli, no neměli, ale začali. Levoruký džin je vypuštěn z lahve. Můžeme být optimisté. Já jsem. Syntetické organismy třeba nebudou tak agresivní a v divoké přírodě neobstojí.

S lidmi je to složitější. Ta naše lidská věda je totiž taky taková jednoruká. Vyvinula se totiž pravoruká – z pravověří a z misijní činnosti.

Věda není jen institucionalizovanou touhou po poznání, ale také a původně a vždy znova – institucionalizovanou touhou dokázat, že máme pravdu. K tomu, čeho si na ní ceníme nejvíc, věda dospívá teprve obloukem.

Teologický Frankenstein

Začněme jednou od začátku: od pokusu dokázat vlastní pravdu a jak se z něho omylem stane hledání pravdy.

Ramon Llull byl hluboce přesvědčen, že pravda je na jeho straně. Scholastik z Mallorky se pokusil zkonstruovat automatický konvertor mohamedánů na křesťanskou víru – stroj, který bude tvořit samé pravdivé výroky. Muslimové podlehnou masové produkci pravdy a automaticky přijmou křesťanství.

Čtěte také

Petr Šourek: Dilema jeskyně Lascaux

Llullův obraceč na víru rozumem bylo několik tabulek a otočných koleček, která produkují permutace tří, čtyř písmen. Písmena zastupují abstraktní pojmy. Jejich kombinace četl středověký vědec jako tvrzení a dokonce podmíněná tvrzení.

Brzo nastal problém. Rekombinací písmen vznikaly vedle věroučně správných výroků také výroky heretické.

Z permutačního automatu vypadlo, že je svět věčný. Tohle tvrdil v souladu s Aristotelem (ovšem nikoli v souladu s biblí) komentátor Aristotela z Andalusie, který se těšil značné popularitě na křesťanských univerzitách – Ibn Rushd alias Avveroes. Llull označil kacířský produkt svého stroje za ERROR.

Když pak Llull v roce 1311 sepisoval úkoly křesťanské misie, požadoval:

aby se všude po Evropě zřídily kláštery jazykové přípravy misionářů,

aby se všechny církevní řády sjednotili do jednoho

a aby církev zakázala číst a přednášet Ibn Rushda.

Poslední bod logicky nenavazuje. Je to patrně projev šoku z vlastního vynálezu. Llull je teologický Frankenstein. Požaduje zákaz lži, kterou vyplivl jeho stroj na pravdu. Llull měl dvě možnosti: buď zastavit a zatratit svůj stroj, nebo cenzurně zamést avveroismy, které misijní automat chrlil ve velkém.  

Čtěte také

Myšlení v chodu. O chůzi za chůze se čtyřmi filozofy rozmlouvá Petr Šourek

Llull se rozhodl pro cenzuru. Stroj byl už moc rozjetý; stal se ostatně zdrojem Llullovy přestiže na mnoho dalších staletí.

Ten stroj je naše věda. Její drive pochází z misijního automatu, z touhy mít pravdu. Touha dokázat svou pravdu všem vede k automatizaci. A automatizace přináší nečekané kombinace. Všechny permutace jsou náhle na stole. Neexistující sloučeniny, monstra, hybridy...

Taky vás zajímá, jak by fungoval život asymetricky obrácený na druhou ruku? Ano? V tom případě jste – stejně jako já – zajatci llullovské spekulace, permutačního stroje, který se nedá zastavit, i když nám dávno říká, že jsme pravdu neměli. A neměli jsme si s tím začínat hrát, ne, neměli…