Petr Šourek: Aerosardinky
Jako sardinky. Ano, jako sardinky nás dnes ve svých létajících plechovkách dopravují aerolinky. A zásadně ve vlastní šťávě, protože kde jsou ty časy, kdy letušky obsloužily veleváženou sardinku zeleninovou omáčkou, olejem či tomatou.
Létáme tak levně, že nás aerolinky degradovaly na vyvařené sardele třetí třídy. Proženou nám půlky po letištní ploše a do schůdků, protože nástupního chobotu je pro nás – málo platící zadky škoda.
Čtěte také
Z dob noblesního létání zůstal jen bezpečnostní aerobik. Cvičí ho stále, ale ne proto, že je to nutné, nýbrž proto, že je to otravné. Mizerně oblečený letušák vám ukáže kudy vzít roha v případě nouze.
Přitom v nouzi už jste. Přesto dýcháte klidně, a to jste se proti své vůli ocitli na sedadle B mezi dvěma docela cizími lidmi, zatímco váš kamarád, partnerka nebo kolega vězí mezi dvěma neznámými sardinkami na druhém konci bílé létací plechovky. Vedle nich nedobrovolně sedí kolegové, přátelé a partneři těch, s nimiž se tísníte vy ve třetí řadě od ocasních toalet.
Měl jste, pane, možnost zaplatit za společné sezení. Partnerka by vám podržela výluh z kávových bobů, než si do něj roztrhnete sáček karbohydrátu. Teď se zaručeně polijete.
Vybral jste „náhodné“ sezení, to znamená, že jste se nechal rozsadit.
Čtěte také
Odmítl jste zaplatit. Ve zvráceném světě lowcostových aerosardinií jste fixován na sedadle B z vlastní vůle. Tedy ze vzdoru. Pokoušejí se vás zlomit.
Jedině když uděláte, co chtějí oni – zaplatíte jim, můžete si připadat jako svobodný člověk, který sedí podle svého přání. Máte svobodu, abyste se vykoupil z otroctví. Z otroctví štěstěny, u které nelze mít štěstí. Tak je to nastaveno a prezentovat kruté zacházení jako náhodu je dvojnásobná surovost.
Jste obětí vydíraní, nátlaku. Vaše přání vás činí zranitelnými, vaše tužby jsou pouhý materiál pro práci marketingových vyděračů. Tak zaplatíte příště, nebo ne?
Ze sezení pohromadě aerolinky udělaly službu. Dřív naráz odbavené osoby umísťovaly automaticky vedle sebe. Automaty se v tom nelišily od lidí, postupovaly mechanicky. Nové stroje jsou zákeřně naprogramovány tak, aby lidem škodily. Algoritmičtí drábové bez řečí slouží svým hrabivým pánům. Přirozený tok věcí anebo výraz lidské slušnosti se dá získat už jen za peníze. Z neslužby je služba. Pokud nezaplatíte, následuje trest rozsazením.
Čtěte také
Trestat zákazníky? Vydírat je?
Mafiánskými metodami se dají sardinky vytěžit lépe, než nabízením skutečných služeb. Opravdová služba vytváří dopravci náklady, zatímco pseudoslužby jako volba místa žádné další náklady neznamenají. Nejsou totiž nic – nic než příjem.
Jediný náklad vydírání je ten lidský, který nese slečna na přepážce, když musí rozsadit mladé rodiče nebo postarší manžele. Musí, protože ji hlídá algoritmus. Celá korporace je algokratický stroj. Dopravci už nemusejí školit personál na přepážkách, aby dokázal zákazníky důsledně vydírat. I taková eichmannizace stojí čas a peníze. A na lidi stejně není spoleh. Zákazníky spolehlivě vydírá stroj. Skrz web nebo přes lidi. I ta poslední zbývající slečna na přepážce je pouhé kolečko v něm.
„Zaplať, nebo poletíš na druhou stranu letadla!“ praví chladně automat během check-inu. A kdo nezaplatí, točí se za trest v osudí pokřivené náhody, dokud nesedí úplně mimo.
Ale ještě jsme lidmi. Sotva se hermeticky zavřou dveře letadla, paluba ožívá spontánní akcí kulový blesk. Sardinky vyskočí nad hladinu sedadel a vesele mávají ploutvemi na manžele, kamarádky a kolegyně, že se jim podařilo směnit vedlejší místo s ochotným sousedem. Rychlé stěhování – Excuse me! Pardon! Darf ich mal bitte durch? May I? Thank you so much! … aspoň zčásti napraví, co napáchala zlovůle tyranského marketingu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
