Henrik Ibsen: Nepřítel lidu. Drama o muži, který měl odvahu vyslovit pravdu

Velký skandál vyvolala i jeho hra Přízraky. Ibsen v ní nešetřil odsudky pokrytecké viktoriánské morálky a nerozpakoval se otevřít tabuizované téma onemocnění syfilidou. Na kritičnosti neubral ani v další hře, kterou pojal jako politickou moralitu. Přes přísný pohled na společnost maloměstských typů, s nimiž svou novou hru rozehrál, si byl patrně vědom i určitých humorných rysů lidských slabostí. V dopise o hře svému kodaňskému nakladateli napsal, že se ještě úplně nerozhodnul, zda napsal komedii nebo drama: „Hra nese mnohé znaky komedie, i když základní téma je vážné.“

Děj Nepřítele lidu umístil Ibsen do malého norského města, kde nedávno otevřeli městské lázně, u jejichž zrodu stáli bratři Stockmannové. Lékař Tomáš byl autorem původní myšlenky, podnikatel Petr ji pak realizoval. Tomáš Stockmann záhy zjistí, že vodu v lázních trvale znečišťuje městský odpad. Přesto že je to i proti jeho materiálním zájmům, rozhodne se výsledky svého výzkumu zveřejnit. Místo očekávané podpory veřejnosti však narazí na tvrdý odpor, a to i ve vlastní rodině. Na veřejném shromáždění je prohlášen nepřítelem lidu. Za svůj neohrožený postoj, který však prosazuje velmi nediplomaticky, často z elitářských pozic, čelí Stockmann posléze nejen tlaku veřejnosti – na prosperitě lázní je prakticky zainteresováno celé město – ale i materiálnímu ohrožení rodiny. Emigrace se v tuto chvíli zdá jako nejpřijatelnější řešení...