Pavla Horáková: Modlitby z rabínského vršku

Ulice je plná ortodoxních Židů, vousatých, pejzatých, kaftanatých, a hrdelní jidiš drnčí jarním povětřím. Muži mají na hlavách černé klobouky nebo aspoň jarmulky a po ranních modlitbách stoupají od Horní synagogy, jediné dochované z někdejších šestnácti ve městě, směrem k židovskému hřbitovu.

Čtěte také

Pavla Horáková: O ptácích a lidech

Je konec dubna, a to znamená, že Šmu‘el Šmelke ben Hirš, ha-Levi Horovic má jarcajt. Tento jediný chasid ve funkci moravského zemského rabína se narodil roku 1726 v dnešním Polsku, byť jméno Horovic se váže ke středočeským Hořovicím. Do Mikulova přišel v roce 1772 a o dva roky později byl zvolen zemským rabínem.

Jeho přítomnost zde představovala jeden z prvních kontaktů chasidismu s českými zeměmi a Mikulov byl nejzápadnějším místem v Evropě, kde toto hnutí zapustilo kořeny. Rabi Horovic ve městě zřídil vlastní soukromou modlitebnu a ješivu, ale nakonec tu působil jen šest let, zemřel 28. dubna roku 1778. Jeho odkaz však vešel do legend a jeho zdejší hrob je dodnes poutním místem.

Čtěte také

Pavla Horáková: Tsundoku a radost z četby

Za života prý Šmu‘el Šmelke Horovic nebyl v mikulovské obci příliš oblíben. V jeho časech už zdejší Židé nebyli v otázkách zbožnosti příliš horliví a běžně mluvili jen německy, což rabín odmítal a důsledně hovořil pouze jidiš nebo hebrejsky. Pochován je na čestném místě mikulovského židovského hřbitova, kterému se říká rabínský vršek.

Jak už název napovídá, tento okrsek je vyhrazen rabínům a další prominentům židovského Mikulova. Hebrejský nápis na Horovicově náhrobku hlásí, že „je zde pochován zemský rabín a pán, představený soudu naší obce, ga‘on, chasid proslulý zbožností, slavný kabalista, velký mezi těmi, kteří jsou vznešení, významného rodu Šmelke ha-Levi, syn proslulého rabína a ga‘ona, našeho učitele, našeho pána Hirše, památka spravedlivého budiž požehnaná, Horovice“.

Čtěte také

Pavla Horáková: Vyjdou-li moje paměti někdy tiskem…

Aby hrob poutníci mezi ostatními snadno poznali, natřeli svrchní část náhrobku zlatou barvou. O jarcajtu Šmu‘ela Šmelke Horovice se do Mikulova sjíždějí mimo jiné členové chasidské dynastie Nikolsburg ze státu New York, která od rabína odvozuje svůj původ, aby se u hrobu svého cadika poklonili a zapálili jarcajtovou svíčku. Ve speciálních kovových schránkách tu po nich zůstanou vyhořelé kalíšky a taky nádobky s košer olejem.

Zahraniční návštěvníci přijíždějí na mikulovský hřbitov po celý rok, nejen ze Spojených států, ale i ze sousedního Polska, a dokonce až z Austrálie. Někteří nehledají slavné rabíny, ale své předky. Z vídeňského letiště je to do Mikulova jen skok, a když poutníci přijedou v noci, branku si otevřou pomocí kódu. O dubnovém jarcajtu se nezavírá vůbec, aby lidé mohli proudit tam a zpátky, jak potřebují.

Čtěte také

Pavla Horáková: O čase a dočasnosti

Jelikož právě od hrobů nejzbožnějších Židů prý modlitby stoupají nejkratší cestou k Bohu, nechávají chasidé na hrobě Šmelke Horovice lístky s prosbami či vzkazy zatížené kameny a věří, že zde budou přednostně vyslyšeny.

Jeho náhrobek spolu s několika přilehlými je modlitbami přímo zastlán a papírky popsané či potištěné hebrejským písmem se budou v okolí rabínského vršku válet ještě dlouhé týdny poté, zmoklé, zmuchlané a ušpiněné. Teprve když jsou listy papíru už téměř rozložené, je možné je posbírat, ale nesmí se jen tak vyhodit do odpadu, nýbrž je třeba je pietně spálit. Tou dobou, im jirce hašem, jsou už modlitby Hospodinem pozorně vyslechnuty a náležitě zváženy.