Vyzkoušet si sex, na který bychom si nikdy v životě netroufli. Vítězka Berlinale představuje film Nedotýkej se mě

19. červen 2018

Režisérka Adina Pintilie mluví o prozkoumávání těla a sexuality v exkluzivním rozhovoru o filmu Nedotýkej se mě. Podíleli se na něm i Češi.

Hrdiny snímku Nedotýkej se mě jsou lidé, kteří řeší své tělo a sexualitu. Setkávají se s terapeuty, transgender lidmi, prostitutkami a prostituty, koučem sadomasochistických praktik, ale také s fyzicky těžce postiženými lidmi. Sama režisérka Adina Pintilie také vstupuje do obrazu. Za odvážný debut na pomezí dokumentu a hraného filmu vyhrála hlavní cenu na festivalu Berlinale, Zlatého medvěda.

Přečtěte si ukázku z rozhovoru. Celý ho můžete slyšet v záznamu z pořadu Reflexe.

Můžete nám popsat, jak jste se s Nedotýkej se mě pohybovala na hranici dokumentárního filmu a fikce, improvizace a inscenovaného dění?

Celý projekt se odvinul od toho, že jsem si ve dvaceti myslela, že vím, jak fungují vztahy, jak funguje tělo, intimita, co s námi dělá touha, prostě všechno o těle. Ale postupně jsem zjistila, že o těle nevím nic. Takže celý film je takový výzkum. Vznikl bez napsaného scénáře a předem stanoveného plánu. Odmítáme nálepku hraného i dokumentárního filmu, protože Nedotýkej se mě není ani jedno z toho. Využíváme fikci i velmi osobní příběhy. Když si vytvoříte nějakou fikční personu, můžete v jejím rámci zajít dál než je obvyklé. Představovat si věci, vybavovat si věci z hlubin vlastní paměti, snít o různých záležitostech. Nikdo nemusí vědět, co je reálné a co je smyšlené. A tímto způsobem se nám taky podařilo zachovat našim postavám jejich soukromí. Naši hrdinové dostali šanci podívat se do svých vzpomínek, ale taky do sféry svých strachů, budoucích strachů, měli příležitost vyzkoušet si i sexuální aktivity, na které by si ve svém občanském životě nikdy netroufli. Mohli si vyzkoušet víc svých podob než v běžném životě.

Režisérka Adina Pintilie

První záběr filmu je extrémní detail lidské kůže. Takže už od počátku to byl pro mě signál, že nás berete tak blízko, že to nemusí být nutné příjemné, ale protože nás s jistou citlivostí berete blíž, než jsme zvyklí, učíme se prozkoumat ten nový prostor, ve kterém se nacházíme…

Berlinale blog. Festival skončil velkým překvapením. Vyhrál rumunský průzkum sexu a intimity. S českou koprodukcí

Nedotýkej se mě, film na pomezí dokumentu a hraného filmu

Debut režisérky Adiny Pintilie Nedotýkej se mě, film na pomezí dokumentu a hraného filmu, ve kterém režisérka sebe i diváky konfrontuje s podobami sexuality a sebepřijetí, vyhrál hlavní cenu na festivalu Berlinale.

Ano, myslím, že film prozkoumává velmi citlivé oblasti. A kůže je ztělesněním toho hraničního prostoru, té hranice mezi námi a vnějším světem. Mezi dvěma bytostmi. Vámi a mnou. Nedotýkej se mě prozkoumává ty možnosti spojení. Na různých rovinách – tělesné, emocionální, spirituální, symbolické, konceptuální.  První záběr má ve filmu velmi důležitou koncepční a senzorickou roli. Už od počátku víte, v jaké oblasti se nalézáte, co budete prozkoumávat. Trochu vás připraví na to, co bude následovat. Taky vás okamžitě uvede do toho, jak funguje ten aparát, to cinematické oko, které se na celou věc dívá, a jeho roli v celém procesu. A to je celá další sada otázek. Proč je kamera součástí celého procesu a je vidět ve filmu…

Jakou roli pro vás hrála česká koprodukce filmu? Český příspěvek se na filmu projevil hlavně v sound designu. A pokud vím, tak na zvuku filmu, na postprodukci zvuku pořád pracujete, i teď, půl roku po světové premiéře na Berlinale. Tak jaké to bylo – s Čechy a se zvukem?

Tichounce poděkovat za život... Vítěz Zlaté palmy v Cannes Hirokazu Koreeda o filmu Zloději

Hirokazu Koreeda získal Zlatou palmu za film Zloději

Prestižní Zlatou palmu, hlavní cenu na festivalu v Cannes získal japonský film Zloději, vyprávějící o skupině lidí za hranou zákona, kteří společně žijí na okraji společnosti jako třígenerační rodina.

Česká společnost Pink production přišla do filmu v klíčový moment. V té době jsme opravdu riskovali, že film vůbec nedokončíme. Český tým udělal skvělou práci v šíleně krátkém čase. Měli jen 5 týdnů na to, aby udělali slušný sound design filmu před světovou premiérou na Berlinale. (Komplexní zvuk podobného dvouhodinového celovečerního filmu obvykle trvá 5 měsíců, ne 5 týdnů.) Teď  ladíme zbytek. Obraz a střih filmu už se nemění, ten je hotový a pracujeme víc na technických záležitostech. Vytváříme ještě komplexnější, strukturovanější zvukový design.

autor: Pavel Sladký
Spustit audio